V Midsomeru naposled den 13

Šedivé dopoledne v  Chapel-en-le-Frith.

Mám ráda hřbitovy.

Totiž mám ráda nápisy na náhrobcích. Člověk se toho hodně dozví.

Tak kupříkladu tady v Chapel-en-le-Frith mají opravdu velikej a opravdu zanedbanej hřbitov. Kolem kostela je všechno tipťop: travička, v ní malebné náhrobní kameny v různém stupni omšelosti a sesutí. O pár metrů dál stojí náhrobky stejně mechovaté a stejně kácivé, ovšem v sezoně to jistě pod malinovým listím nikdo nepozná.

Kdyby se náhrobní čtenář řídil jen velikostí písma na náhrobcích, vbrzku by dospěl k závěru, že výběr jmen v Chapel-en-le-Frith se z nějakého podivuhodného důvodu zúžil na pouhé dvě možnosti, totiž na Here a na Also. Náhrobky z dob Jane Austen totiž vypadají takto: HERE leith the Body of James... ALSO James the Son of John... ALSO George the Son of John..., přičemž here a also jsou oproti ostatnímu textu odhadem pětinásobné.

Chapel-en-le-Frith nejsou pochopitelně jen hroby kolem kostela, ale také jedna dlouhá hlavní ulice se spoustou krámků a za domy tvořícími hlavní ulici jsou zahrady a dál už nic, tedy ano, je tam War Memorial Park a v dálce kolonie nových domků. Prostě St. Mary Mead, jen ho/ji vystřihnout.