pátek 31. srpna 2012

Jahody v kamení

Na maminčině (možná to začnu nakonec psát s velkým M jako pomístní jméno) kdysi bývaly brambory, zeleninové záhony, několik řádek jahod, mohutný angrešt, spousta rybízu, dvě mirabelky, jabloň, švestka a nějaká slivoň, kterou si pamatuji jen matně. Dokonce tam stával maličký fóliovníček. To byly ty správné pěstitelské časy... Dnes zbyl jeden majestátní libeček a - jahody. Chudinky vyčerpané seniorky. Maminka několikrát prohlásila, že by bylo třeba opatřit nové sazenice, ale až příležitostně.

Na příležitost netřeba čekat, tu je třeba chytit. Když se tedy naši vydali na spřátelenou návštěvu Moravy, vykopali jsme jahody (pamatovaly ještě babičku, nebo nepamatovaly?), zryli záhon. A pak nastala ta strašlivá piplačka: kořeny bršlice, úporný svlačec, sice krásná, ale vlezlá žlutá vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) zbyly na mne. Pomocí složité soustavy provázků jsem na našem pozemku, nerovném všemi směry, vyměřila patřičný pravoúhlý obdélník, přivezla kompost, položila netkanou textilii a vysadila devatenáct sazenic (dvacátá uhynula cestou ze zahradnictví), z toho deset odrůdy Senga sengana.


V ty dny byla ovšem právě ta největší vedra. Sousedka zahradnice se mi smála, že dělám marnou práci, protože na přímém slunci nemají jahody šanci. Hmmm, hmmm. Nemají. A tak jsem nasbírala drobné kamení a obložila jahody hezky jako do peřinky. Sousedka zahradnice se mi smála dvojnásob, že budu mít jahody přímo pečené. A vida, jahodám se daří více než dobře. Vláha drží pod kameny, listy leží na kamení, a dokonce několik malých jahůdek dozrálo. Pak že se nedá na naší sahaře mulčovat kamením, aha!

Dvě komtesy Hortensie

 Moje komtesa...
... a maminčina komtesa.

čtvrtek 30. srpna 2012

Divizna divy zná

A největší div je, že dokáže kvést celé léto.

Naše letošní jediná divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) kvete dlouho poté, co její malokvěté sestřenice odkvetly, byly shledány nadbytečnými, vytrhány a zkompostovány.
Když jsem byla malá, rok co rok ve stráni vykvétaly právě tyto divizny královské, vysévaly se samy a my jsme sbírali jejich květy - ovšem kvůli čemu?

středa 29. srpna 2012

Rekapitulace

Zastřižený plot, upravený pustorýlový svah, stará žumpa jako nová, nové zamulčované jahody, nový formální záhon na maminčině, kus nového tarasu u schodů a zlikvidované hromady zeminy, přeházený velký kompost, odakátovaný svah. Jo.
Neopravený levandulový tarásek, nedokončená zídka u komule, nevysázený severní plot a ani kamínek na severní stráni nad skalkou. Hm.
Bude co dělat i příští léto.

Zde by měly kvést kameny - a zatím se tu prohánějí stíny, konec srpna 2012



Kytky, knížka, klubíčko aneb YARN ALONG 3

Před časem mě na blogu Small Things zaujal nápad propojit pletací klubíčka s příběhy.
Ginny ze Small Things k tomu poznamenává: Two of my favourite things are knitting and reading, and the evidence of this often shows up in my photographs. I love seeing what other people are knitting and reading as well. So, what are you knitting or crocheting right now? What are you reading?

Tak jsem si řekla, proč to teď o prázdninách nezkusit, a ke klubíčku a knize jsem ještě přidala kytky, když tohle je zahradní blog. Koneckonců to originální YARN ALONG stejně nedokážu pořádně přeložit...


Kytky: Tymián. Který - nevím. Je to dárek z pouti.

Knížka: Redakční čtení se nejspíš nepočítá. Kdyby však ano, pak cestopis o Papui-Nové Guineji. Nejezděte tam, budou si vás prohlížet jako třešinku na dortu, lidožrouti zavilí.

Klubíčko: Pomaličku odháčkovávám druhý rukáv. Tohle nebude pléd, tohle bude trojúhelníková deka!


úterý 28. srpna 2012

Mraky nad prázdninami

Stahují se mraky nad mým posledním prázdninovým dnem. Táta podpořil atmosféru blížícího se podzimu mocným zahradním dýmáním, a tak jediné, co na fotografiích ještě připomíná prázdniny a léto, je ta modrá na lavičce a na židli.

Kančov, mraky, slunce a naše stromy v pozdním srpnu

Táta, oheň a nová lavička v podvečerním světle

Kdysi kuchyňská židle, nyní židle zahradní v provensálských šatech. Nebo snad bretaňských?



Lavičky

Máme lavičky. Jedna je červená, třetí kvete modře - bílou (zatím) nemáme.

Lavička původní, málem padesátiletá
Lavička nová, na smetišti nalezená, manželem pečlivě zrekonstruovaná a provensálsky modrá, 27. 8. 2012

pondělí 27. srpna 2012

Bufo? Bufo!

Ropucha v naší zahradě! Biodiverzita sílí! Hurá!
Zatím jsme tu měli jen skokany, ale zdá se, že vlhčí místa naší vyprahlé skály přitáhla další žáby. Třeba jednou tu bude i rosnička...


Na růžovém obláčku






... a fructibus eorum cognoscetis eos...

Poslední úroda naší více než stoleté stařenky letní jabloně. Jablka stále chutná, štrúdl vynikající. Loučení bude těžké.

neděle 26. srpna 2012

Znovu

Zas a znovu mě okouzluje kombinace čistce s dřišťálem.


sobota 25. srpna 2012

Ořechoplodec

Ořechoplodec clandonský (Caryopteris x clandonensis) rozkvétá. Jeden na skalce, druhý u plotu - to je teprve začátek... Počkejte napřesrok!


pátek 24. srpna 2012

Ježečci

Řepík dozrává a jeho ježečci se lepí na kolemjdoucí a nechají se nosit po zahradě.


čtvrtek 23. srpna 2012

Kočky na zahradě

Nemáme žádná domácí zvířata kromě včel. Zato máme zahradu plnou ještěrek, slepýšů, motýlů, netopýrů, taky tu žijí vosy a komáři, žáby, kuna, luční kobylky a světlušky, množství zpěvných ptáků - a především kočky ze sousedství.

Tahle kočka nás adoptovala. Dohlíží pečlivě na všechno, co děláme.


Tahle kočka je Tracyho tygr. Obvykle se zahradou jen mihne a při té příležitosti někoho vyděsí. Tentokrát ji dostihlo horko, a tak se konečně - po letech - nechala vyfotografovat.
  





A tahle kočka měla dneska svátek, ne však podle občanského kalendáře.



Když vyjdu ven...

Původní dlažba, původní dveře, původní klika a nová divizna v pozadí...

Bylinky a kapradí, páté přes deváté...

Šalvěj letos vymrzla, ale než jsem ji vykopala, obrazila od kořenů - a vida, je jako nová!

Jeden z našich yzopů...

Letošní chudinka komule

Antonínova narozeninová borovice

Bříza roste z rozpáleného kamení jako z vody.

středa 22. srpna 2012

Ve při

Jsme ve při.
Rozárka chce, abych protrhala nebo ještě lépe vytrhala rozchodník ze zídky. Já se k tomu moc nemám. Rozárka argumentuje tím, že vůbec nevynikne, jak krásně jsem tu zídku poskládala. Oceňuji její diplomatické úsilí. A netrhám. Zatím.

Tak jak?

Zídka a Sedum, srpen 2012

Zídka bez Sedum, listopad 2009

Kytky, knížka, klubíčko aneb YARN ALONG 2

Před časem mě na blogu Small Things zaujal nápad propojit pletací klubíčka s příběhy.
Ginny ze Small Things k tomu poznamenává: Two of my favourite things are knitting and reading, and the evidence of this often shows up in my photographs. I love seeing what other people are knitting and reading as well. So, what are you knitting or crocheting right now? What are you reading?

Tak jsem si řekla, proč to teď o prázdninách nezkusit, a ke klubíčku a knize jsem ještě přidala kytky, když tohle je zahradní blog. Koneckonců to originální YARN ALONG stejně nedokážu pořádně přeložit...


Kytky: Mech na zápraží vzdoruje horkým dnům a je vytrvale zelený, na rozdíl od zahrady, která zlátne.

Knížka: Onomastika je moje zvlášť oblíbená lingvistická disciplína, v tomto pojetí neurazí (snad) a pobaví (určitě).

Klubíčko: Dnešní, v pořadí teprve první prázdninový úlovek. Dlouhá ruka pojízdného second handu dosáhla jako každou středu na naše náměstí a deset korun za kus - nekup to! A tak se melírovaný svetr postupně promění v melírovaný pléd, v této sezoně již pátý (kdo to bude nosit?!). Opět zdravím Kohoutí vršek a děkuji za tip, při babiččině půlnáměstíčku se opravdu skvělé odpočívá.


úterý 21. srpna 2012

Dnešní horký podvečer

Co dělat, když se naše sluneční past stane skutečnou sluneční pastí?

Táta se schoval v domě a bádá nad rodokmeny.
Můj manžel statečně pokračuje v natírání skříně ve stínu u sklepa.
Rozárka pronásleduje stín po zahradě.
A já si užívám návratu ztraceného fotoaparátu...

Prostá nezdobená secesní skříň po mé prapratetě Anně opustila půdu a přes sklep se dere do podkroví...

Dřevo a kámen, jako u sochařů...

Funkční zámek a neztracený klíč, malý zázrak v našem domě...

Rozárka a internet na zahradě

Ty nohy byly opravdu černé i po sto deseti letech.

Letní lesík, mírné zastínění... a vidím dobře? Vyšlapaná cestička!

Smolnička a kamení a moje nohy

Pohled s kopce dolů a zarostlá dlažba

Fuchsie

Babiččiny fuchsie. Bez komentáře.

Babiččiny prastaré fuchsie ráno po bouři, když ještě nestačily oschnout, 21. 8. 2012.

Smršť

Můj fotoaparát se po dvou měsících vrátil z Londýna a hle: je co fotografovat!
Vedra posledních dní vyústila v pořádnou noční bouřku. Čekali jsme polámané kmeny starých jabloní a místo toho se na zápraží objevila jediná větev z javoru.

Ráno po bouři, 21. 8. 2012

středa 15. srpna 2012

úterý 14. srpna 2012

Revoluce

Tady je MAMINČINO!
Pustili jsme se do záhonu-nezáhonu při plotě na maminčině části dolní zahrady a samozřejmě revoluce zasáhla nejen jahody, ale i rybízy přes cestičku.
Velké díky všem zúčastněným brigádníkům, zvláště Aničce!

Honza vykopal padesátileté rybízy a zrýpal hory doly pod nimi.

S Denisou a Aničkou jsme zlikvidovaly vrstvy bršlice a spol. na tarasu.

Ano, byly jsme tu my tři!

Večerní finále...

Definitivně je po rybízech (některých).

Budoucí jahodiště a bylinkoviště
Na naší zahradě je jen máloco, jako když střelí...
Polotovar: kompost, kompost, odbršlicovaná zemina, netkaná textilie, sazenice jahod a kameny, aby to všechno při prvním povětří neodletělo.

Konečně!