středa 27. dubna 2022

Pořád

 

Ráda bych napsala něco milého, vtipného, ještě lépe: milého i vtipného zároveň.

Jenže mráz přichází z Kremlu, žejo, což se u nás na jihu projevuje zatím bohudíky urputným sněžením na Boubíně a mým prapodivným pocitem zmaru při některých zbytných činnostech.

Jaro se zatím k věcí staví čelem: mrzne, fouká, z nebe cosi padá, zase fouká a tak pořád dokola. Když jsem v práci, vysvitne slunce, jakmile padla, zase zasvitne.

Přesto všechno Kolomažnice kvete.

Dokonce i rozmarýna ve sklepě na okně. Svatba na obzoru!