Šestnáctá sezona

Šestnáctá sezona, pokud dobře počítám, začala zhurta: z mrazů šup do tropů a šup zase zpátky. Šeřík v dubnu? Orlíčky v dubnu? Sněžení v dubnu? No jo.

Každopádně klimatické běsnění na Kolomažnici je už mnohem víc Honzovou starostí a já se budu držet práva střídmě poradního. A háčkování. Aspoň doufám.

Lockdown, den 124

 

Ožívám.

První letošní oheň.

A první postřižiny.

Taky předjarní předúklid.

Až se z toho únorového slunce vzpamatuju, smotám nějaké to klubíčko, už jsem neháčkovala kdy...

Pátek třináctýho

Otevřenými okny vtrhlo na Kolomažnici jaro.

Fialky!

Maminka se pustila do ostřihávání suchých přebytků z loňska.

První ještěrka!

Bledule a sněženky stále kvetou.

Definitivně naposled jsem pohrozila čačanské lepotici a hodně drasticky jsem ji prořezala, ač nerada takové věci provádím stromům.

Pustila jsem se i do jabloní, ale něžně.

Konec sezony...

... na dosah.

Možná poslední snímek letošního podzimního listí ve větvích.

Letos jsme zahradě moc nedali. Jen nejnutnější práce. Zahrada toho (a častých přeháněk) využila a zdivočela.

Příští rok snad už zase s péčí řádného hospodáře.

Proti suchu...

... se vysoká tráva osvědčila.

Sekačkou je taková tráva ovšem neposekatelná, protože navzdory horku je pořád mokrá. Účel tedy splněn.

A navíc zahrada vypadá nekonečně velká s těmi všemi ostrovy a ostrůvky, zato práce výrazně ubylo.

Chundelatá tráva

Shodou několika náhod je kolomažnická dolní zahrada pořád neposečená.
Takhle chundelatá byla naposled, když dědeček sekával kosou trávu pro králíky, postupně po malých úsecích.
Už už to vypadalo, že dneska se do té trávy konečně zakousnu, jenže včera přišla bouře a prudký déšť a kroupy, takže zase nic, tráva je navzdory horku mokrá. Hmyzouni si mnou všech svých šest nebo osm nohou a piští cosi o čtyřiceti medardovských dnech... Tou dobou nám už však z loučky budou vyrůstat mladé duby.

Úspěch minimální

Sekám tady, sekala jsem tam.

Zahrada u Velíšků je vlhká, tráva ostrá, rostoucí v chomáčích,o trávníku se mluvit nedá, ale sekalo se dobře. Suchá Kolomažnice má trávník podobný kvetoucí louce, romantika s orlíčky a zvonky a zběhovcem a pomněnkami a rozrazilem, ale po těch deštivých dnech, kdy tráva přes noc povyrostla snad o třicet centimetrů, se to sekat nedalo.

Takže na zahradě máme vysekaný tankodrom, a ještě mizerně.

Dole v zahradě

Stromky letos pořádně povyrostly.

A jablek je jéjej!

Ostříhaný neostříhaný

Stříhala jsem plot a povalovala se v trávě. Tak půl na půl. 

Plot je tedy ostříhaný jen napůl.

Nechala bych ho tak, ale do ulice to opravdu nejde. Zaprší ještě dvakrát třikrát a budou muset kvůli našemu křoví vyhlásit objížďku.

Ten černohlávek

Co jste udělali s mechem v trávníku, jak jste ho mívali tolik? povídá soused.
Nic.
Nám roste v trávníků jetel. Vám taky?
Taky, pokrčím rameny.
A co s tím děláte?
Jsme rádi.
Rádi?
S tím černohlávkem vypadá báječně a hmyzounům chutná.
Soused se zasní: Že se dneska dají proti tomu koupit speciální preparáty.

(Prečo, Jano, ideš? Pre parát.)

Některé hovory jsou jako s kozou.

P. S. Jablůněk je osm. Dvě se pořád někam schovávají.

Mám z těch stromků radost

A z jetele a černohlávku pod nimi.

Nedožiju se sice toho, že by jednou na ty budoucí mohutné jabloně lezly děti dětí našich dětí, ale což, představovat si to můžu...

Výhrůžky

Řekla jsem to té švestce jasně a teď to tu píšu černě na elektronicky bílém: Pokud se letos neumoudří a nedodá švestek aspoň na jedny knedlíky a jeden koláč, na podzim ji podříznu a vlastnoručně vykopu! 

Kdybych chtěla vysoký štíhlý vzrůstný strom, nepořídím švestku, ale zasadím topol! Tak!

V hlavě...

... mám dnes samé piliny.

Na zahradě zbývají poslední dva stromy z první generace, jedno panenské a dva nevalné přerostlé zákrsky. Pořádně jsme s dolní zahradou v uplynulých osmi letech zatočili.

Návštěva

Měli jsme včera návštěvu. Koláčky, čaj. Kvetoucí zahrada.

Nakonec jsme se stejně sešli u studny.

Mořské pískoviště

Pískoviště je prima, ale mořský písek je mořský písek.
A tak jsme předloni přivezli z Polska první hromadu písku a letos druhou.

Vyvstala stará známá Nerudova otázka : Kam s ním? Nahoru pod skalku? Dolů pod stromy? Dolů ke plotu? Do lesíka snad ne? A pak taky: Dočasné, nebo trvalé?

Nakonec kvůli snazší dostupnosti kočárkem s červencovým miminkem vyhrála dočasná varianta dole u studny. Tak jsem zajela do hobbymarketu a koupila tuhle plastovou věc, ze dvou tu tvarem přijatelnější. Nikdo z nás přece nechce vidět Melichara, jak po vzoru Botticelliho Venuše vystupuje z mořské lastury (prodávají ji v zářivě modré, tu mušli).

Předpokládám, že zelená kaňka vydrží právě tak do příštího léta, doufejme včetně. Dvě větší děti se do ní naštěstí nevejdou, i když prospekt předvádí pískoviště obsazené čtyřmi dětmi - nejspíš jsou vycpané.

Panáček a panenka

Spočetli jsme, že poměry jsou stejné. Dítě je o sedm let mladší než nejstarší nové stromky.

Ovšem na snímku je Melichar šestnáctiměsíční a nejstarší stromky osmileté, kdežto moje maminka je na fotografii asi tříletá a stromky maximálně jedenáctileté. Tak.

Místo je samozřejmě stejné. Na prvním snímku míří objektiv ze severu na jih, na druhém přesně obráceně. Maminčina kvetoucí jablůňka stále ještě roste, i když mimo záběr. A kvete. A nese jablka.

2014: ohlédnutí za zahradou

Leden 2014: Některé lednové dny připomínaly jaro, a tak bylo možné pracovat v lesíku v míře větší než prostě údržbové.

Únor 2014: Moje první cestářská práce tohoto prefabrikovaného typu - oprava kousku společné cesty mezi zahradami.

Březen 2014: Zlatý déšť tentokrát nelenil a pospíšil si, za odměnu jsem ho pořádně prořezala.

Duben 2014: Poprvé rozkvetly nové jablůňky! A v létě dodaly několik jablíček!

Květen 2014: Květen patřil divokým orlíčkům.

Červen 2014: Ale ani růže se nenechaly zahanbit a kvetly jako divé.

Červenec 2014: Trávník pod skalkou se zelenal i v červenci, na jeho stepní fazónu jsme si museli počkat do srpna.

Srpen 2014: Srpnová záplava kohoutku věnčitého na kraji lesíka nás zastihla zcela nepřipravené.

Září 2014: První fáze rekultivace svahu nad skalkou dokončena! Výsadby se ujaly, zídka spolykala nečekaně velké množství drobnějšího kamení a větší šutry také zvolna docházejí.

Říjen 2014: Tradiční tapíří víkend jsme nestrávili veselým hrabáním listí, ale veselím a kácením. Hurá, paseka!

Listopad 2014: Poslední dodatky k našemu mladému ovocnému sádku. Celkem vysázeno více než dvacet nových stromků. Bomba! Hotovo!

Prosinec 2014: Těšila jsem se, že advent strávím v teple u kamen a vyplním ho především ručími pracemi. Místo toho jsem vyklízela krámy ze studeného zatuchlého domu a vyplňovala jimi především velkokapacitní kontejnery ve sběrném dvoře. Nejdepresivnejší advent široko daleko.