A lesík znovu

 

A lesík

 

Pocitově

Pocitově pořád zima. Přesto v plném květu.

V posledních dnech

 

V posledních dnech je u nás na střídačku toto. Obvykle v intervalu po pěti minutách.

Líska u domů není. Po více než čtyřiceti letech. No, dáme tomu kopicovanému pařezu tři čtyři roky a máme ji zase v plné velikosti.

A po roce...

 

... zase ty barvy.

Chundelatý lesík

 

Zatímco u tety na Chebsku ani nekápne, u nás jsme se propršeli a promrholili obdobím orlíčkovým až do období kohoutkového a celá Kolomažnice vypadá jako jedno obří křoví...

Pořád

 

Ráda bych napsala něco milého, vtipného, ještě lépe: milého i vtipného zároveň.

Jenže mráz přichází z Kremlu, žejo, což se u nás na jihu projevuje zatím bohudíky urputným sněžením na Boubíně a mým prapodivným pocitem zmaru při některých zbytných činnostech.

Jaro se zatím k věcí staví čelem: mrzne, fouká, z nebe cosi padá, zase fouká a tak pořád dokola. Když jsem v práci, vysvitne slunce, jakmile padla, zase zasvitne.

Přesto všechno Kolomažnice kvete.

Dokonce i rozmarýna ve sklepě na okně. Svatba na obzoru!

Jaro? Masopust!

 

Ježek už má téhle zimy nezimy také dost. Včely létají navzdory vichřici, my jsme vyrazili do masopustního původu, ani nebylo třeba se strojit, vítr nás patřičně upravil.

Bez nadpisu

 

Lesík letos  prořídl, kdežto zahrada významně zhoustla.

Houstne i situace kolem. A po večerních zprávách o cestě tam a zase zpátky si říkám, jestli to na výsostech s tím černým humorem kapánek nepřehánějí.

Horizont

Vypadalo to takhle, ale je to přece jen o něco lepší...

 

Včelám

 

Včelař a jeho záhon před včelínem. Pokus se svazenkou.

Lockdown, den 191.

Z posledních deseti dnů

Nějak mě ta zima dvacetkrát denně přestala bavit. Takže rozsypané střípky uplynulých deseti dnů. Dnes lockdown, den 180, asi.

Kluci na týdenních prázdninách: horolezení při kácení v lesíku, bunkr u studny (nebo iglú?) z větví  zkopicované lísky.

Jáma u Velíšků.

Hodina motání klubíčka na zahradě, když zrovna nechumelilo.

Sníh. Furt nějaký nový.

Mladší knihovník v knihovně: Ještě jste si nepůjčili žádnou dětskou knížku! Dětský knížky máme tady!

A konečně jsem ostříhala živý plot z obou stran, ovšem zcela mimo záběry. Stromky ovšem jen ze dvou třetin...

Lockdown, den 169

 

Ten sníh už bez komentáře.

Lockdown, den 161

 

Tak jsme se dočkali teplého jara.

Usadila jsem se v zátě a pustila se do mordorských ostružin. Zase!

Lockdown, den 152

 

První jarní den.

No, nevím.

Lockdown, den 149

 

Honza v zajetí nařezaného dřeva.

A já vyřazených knih.

Lockdown, den 147

 Mraky jako před sněhovou bouří a nakonec jen takové listopadové nečasí.

Lockdown, den 145

 

Náš svah v plné parádě. Sousedům vidíme přímo do talíře. Ale co, neměli před lety stavět bez povolení...

Paseka před včelínem, než zase zaroste.

A akát ležící, schnoucí.

Lockdown, den 143

 

Postřižiny.

Jsme nadšení, že se vůbec něco děje.

Foto Honza.

Lockdown, den 142

 
A dnes ráno zase toto.