Další díly té sukně... ✂ 3

... aneb chlubné plíce.

Sukně táž, koženka též, hmyzouni uvnitř jsou z halenky z téhož zdroje. Zipy jsou nové.

Mám radost ze začištění zipu. Ne že by to byl nějaký veleskvost, ale jednoho potěší, že ještě všechno nezapomněl.

Messenger bag ✂ 2

Pobavilo mě, když jsem zjistila, že takovéhle překlápěcí tašce říkají v Anglii pošťáckej pytel. A hned jsem si vzpomněla na tlustého pana Půtu, listonoše s velikou odřenou koženou brašnou, jak sedával na staré poště na náměstí v kamrlíku a utíral si kapesníkem zpocenou pleš.

Tohle je můj novej pošťáckej pytel. Všechno recy. Vlastně upcycle.
Látka ze sukně ze strašidelného domu. Počítám tak mého věku, ta látka.
Nějaká černá koženka, jak se k nám dostala, nevím.
Kousek žlutého bavlněného tráku z něčeho úplně jiného.
Dvě kovová poutka z vlastních zásob. Asi ŘEMPO před rokem 1987.
Černá nit z nevyčerpatelných zásob po mužově babičce.
A černý popruh z dávno neexistující tašky.

Sukni jsem rozpitvala na prvočinitele, pár odstřižečků jsem vyhodila, ale materiálu zbylo ještě až až. Tímhle tempem se budu krámů ze strašidelného domu zbavovat do soudného dne.

Šiju (s) sebou ✂ 1

Nový štítek: ✂.

Už je to tak.

Bylo mi líto vyhodit látky po babičce, bylo mi líto vyhodit (některé!) látky ze strašidelného domu, bude mi šít a šít a šít, aby ty látky někdo jednou nemusel vyhazovat po mně...

Takže využívám indukovaného nadšení odtud a odtud a odtud a puštím se do recy likvidace.

Samozřejmě je to jako s knížkami. Člověk je vytáhne z police, ony se okamžitě pomnoží a už se nevejdou zpátky. A tak teď mám místo několika odstřižků celou náruč odstřižečků. A dva futrály na špagáty k elektronice.