2018 → 2019 ♥

Leden, to byla především kampáááň. No, první rok je hnedle za námi...

V únoru jsme objevili dům.

V březnu spousta pendlování mezi školou v Praze a Kolomažnicí o 135 km jižněji.

V dubnu se na mém přejíždění stále nic nezměnilo, ale rozhodli jsme se.

Květen = orlíčky.

Šátky nejen v Brně, rozkvetlá zahrada a konec mého pražského školního angažmá, to byl červen.

Červenec v zahradách a místo k Baltu do kopců.

Zahrada, kluci a pražský byt nacpaný do škatulí. Srpnová stěhovací hysterie vrcholí.

V září se přesně po šesti letech vrátil Honza z Londýna a rovnou do nového režimu.

Dřevo, jablka, dvě zahrady, osmičkový říjen a nový blog.

Babí léto v listopadu? Loni ano.

A lenivý, protože prostonaný prosinec.


Tak to byl rok 2018.

A jak bude pokračovat blog v roce 2019? Bude pokračovat.
Nejspíš jako zahradní a mírně háčkovací a drobet cestovatelský (aspoň doufám, že nepřestaneme vejletovat) občasník s filiálkou zde.
A kuchařských receptů a aktuální módy se tu letos zase nedočkáte :-)

Akvizice

Byli jsme na výzvědách.
Budeme vidět...
(Dvojmo.)

Šílená (1)

Šílená. Tak se cítím. Čím dál častěji. Přituhuje totiž.

Bude třeba udělat ze tří domácností dvě, z jedné domácnosti pět (i čtyři by stačily) a vyklidit jeden celý dům. Bude třeba razantně likvidovat (to já ráda), výrazně zredukovat knihovny (neee!), přebrat písemnosti (uááá!) a přitom nevyhodit žádné dopisy, fotografie, výkresy, sešity z první třídy (za posledních sto let), památníky, první vlásky v obálkách, medvědy a možná i nějaký zlatý zub...

Opravdu přituhuje.

Plány na sezonu 2014

Zbyteček babiččina urvaldu. Potřebuje setřih na ježka.

Tak co letos?

• Vyřežeme všechny javory do patnácti centimetů v průměru.
• Vysázíme další stromky v lesíku - vyzkouším přitom pomalé plošné kompostování.
• Přerovnáme dřevo a vymyslíme (popř. postavíme) nový dřevník.
• Dokončím dlouhý taras na dolní zahradě.
• Koupíme stůl a židle na zahradu.
• Konečně někdo bude muset spravit taras do ulice, už je to fakt pro ostudu...
• Přeberu krámy na půdě. Přeberu knihy!!!
• A hlavně a především si najdu novou práci v dojezdové vzdálenosti - držte mi prosím všechny palce!

(Loňské plány jsou tu.)

Plazivci II.

Dědeček plánoval vysadit k plotu psí víno. Nikdy k tomu však nedošlo.
Až nyní.

Přísavník neboli loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata) si dal na čas, než se začal přisávat. A protože exempla trahunt, samovýsevem se nahoře u plotu objevil tento maličký loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) – dědeček zřejmě na své plány nezapomněl...

Plán s plotem

Se severním plotem nejsem spokojená. Tedy s plotem ano, táta ho před lety postavil opravdu důkladně. Ale když jsme vyřezali babiččinu-prababiččinu džungli, je k nám ze severu vidět. Vlastně je k nám vidět i z východu, jihu a západu, ovšem na těchto světových stranách nestojí socialistické panelové bytovky. Ze severu je k nám vidět - a hlavně my vidíme tu panelovou krásu. Tátův fortelný plot dostane živý kabát. Ovšem jaký?

Zákulu japonskou, která se tak rozmáhá na dolní zahradě?

Habr po anglicku stříhaný?

Bučinu, dubinu?

Ten zázračný jilm sibiřský, který přirůstá až dva metry ročně?

Osvědčený ptačí zob? 

Více smrčků ze sousedovic náletu?
Kopicovanou lísku?
Nějakou popínavku?
Nechat víc prostoru nezmarným javorům?

Nebo všechno dohromady?

Pořád v tom nemám jasno. Začnu nejspíš těmi darovanými semenáčky smrku, douglasky a borovic a pak se uvidí. Habr možná přijde k sousedovu plotu, aby zakryl boudy přestrojené za kurník. A teprve potom se bude se sázením pokračovat...

Plán 2/2012

S trávníkem pod zápražím je třeba něco podniknout.
Kdysi zde stávala velká chrupka. Když nečekaně uschla, na místo po jejím pařezu vysadila babička růže a macešky. Později růže zestárly a měl je nahradit rododendron. Tomu se však na slunném stanovišti příliš nedařilo, a tak jsme ho po dvaceti letech trápení přesadili pod jehličnany nad skalku a má se lépe. Osiřelé rabátko obsadily provizorně čerchravy (Astilbe chinensis) a velkokvěté sasanky (Anemone japonica), oboje od mé tety Alenky.
Plán č. 2 zčásti závisí na Honzovi, ten se totiž chystá zpevnit kraj trávníku kamenným tarasem. Trávník by se tak nejen zarovnal - což potřebuje už dlouho -, ale i jeho plocha by se poměrně dost zvětšila.
Uvidíme, jestli si Honza v nastávající  sezoně udělá na taras čas...

Současný stav trávníku pod zápražím, listopad 2011

A takhle by mohl trávník vypadat příští rok: levandule by dostaly horní kamennou zídku, čechravy a sasanky by se odstěhovaly na svá definitivní místa, trávník by byl rovný (mohla by se vrátit lavička) a jižní stranu by zpevnil Honzův kamenný taras.

Plán 1/2012, část b)

Stráň nad skalkou nepotřebuje jen živý plot, ale také výrazně omezit odnože akátů a pochopitelně zušlechtit vzhled. Inspirací by mohla být stráň naší sousedky.

Naše sousedka vytvořila úžasné kamenné moře na obecním pozemku, který po dlouhá léta pustl, a dnes by jen málokdo hádal, že pod touto krásnou zahradou se skrývá betonový septik z konce šedesátých let minulého století.

Opět stejná stráň, jen z jiného pohledu. Příští rok ji snad zpevní suchá zídka, kameny a suchomilné rostliny. 

Zídka by měla lemovat patu stráně a dosahovat výše přibližně šedesáti centimetrů - aby se na ní dobře sedělo a z ní ještě lépe vstávalo. 

Plán 1/2012, část a)

Sezona 2011 skončila, ať žije sezona 2012! Ale jaké jsou plány? Další zídky? Další nové stromy? Další levandulový záhon?

Zde je plán číslo 1: Je třeba podniknout něco s nevzhledným svahem nad skalkou a nahradit prosychající pámelník u plotu něčím, co lépe zakryje ty ošklivé paneláky vzadu nahoře. Tak!

Pohled do severozápadního koutu zahrady není špatný, listopad 2011.

Zato pohled přímo na sever, to je tedy krása, listopad 2011.

Směr severoseverovýchod je lepší, ale jen o fous..., listopad 2011.

Takhle to vypadá, když se všechny tři fotografie amatérsky spojí:

A tohle je možné řešení:

V rohu zahrady by mohlo při samém plotě růst několik keřů červeného kultivaru dřišťálu. Světla je tam dost a pohled ze skalky by na ně mohl být docela hezký.

Na dřišťály by mohly navázat buky. Ty snesou i zastínění, jejich listí sice na podzim uschne, ale neopadává - a kdyby se trochu přistřihly, mohly by vytvořit docela přijatelnou vizuální bariéru.

Nejtěžší úkol, totiž odclonit dědictví minulého režimu, by mohla dostat zákula japonská (Kerria japonica). Ta se na naší zahradě projevuje značně agresivně a právě tady by bylo možné jejích schopností plně využít. Zákula by se mohla rozrůst do výšky i šířky téměř po libosti - a kdyby i vykvetla, to by byla teprve krása! 

Dědečkův plán

Po babiččině smrti jsme při vyklízení půdy na dně jedné dřevěné bedny objevili starý plán na osázení zahrady. Dědeček tento plán nakreslil zřejmě již během stavby domu, protože na plánu chybějí některé hlavní terénní úpravy pozemku.

Dědečkův plán osázení zahrady, asi rok 1933

Plán řeší vzhled a využití dolní zahrady a bezprostřední okolí přístupové cesty k domu. V levé horní části plánu, na místě někdejšího a nyní znovu vznikajícího alpina, je pouze nápis Alpinum, pravá horní část za domem, tedy lesík, není vůbec zakreslena.

Na plánu vidíme řadu dosud existujících stromů, stejně tak hlavní kamenné schody do dolní zahrady a šeřík u schodů u domu. Na některé plánované zahradní práce však v průběhu let vůbec nedošlo, například kordony, po nichž dědeček toužil, nebyly vysazeny, živý plot donedávna tvořila řada pámelníku (předloni prosychající keře nahradil ptačí zob), nikoli psí víno atd.

Některé prvky, které jsme si v samém začátku rekonstrukce zahrady "sami vymysleli", jsme následně objevili na dědečkově plánu z třicátých let: alpinum měl od trávníku oddělovat kamenný taras (dnes již v hrubé stavbě stojí), hlavní cestu mělo zdobit růžové loubí apod. Rozhodli jsme se proto obnovit, zachovat či dotvořit jednotlivé partie zahrady podle dědečkova plánu – samozřejmě v principu, s přihlédnutím k vzrostlým stromům i k odlišnému využívání zahrady.

Pohled shora na kamenný taras (červen 2011), který odděluje alpinum od trávníku pod ním. Taras je postaven na principu suché zídky, lícuje se schody i s domem tak, jak to dědeček plánoval před necelými osmdesáti lety.

Pozemek

Pozemek Kolomažnice se skládá celkem ze čtyř parcel: dvě parcely jsou stavební, dvě pozemkové.  Celková katastrální plocha činí 3463 m², faktická je vyšší, protože značná část pozemku se nachází ve svahu, nebo dokonce v prudkém svahu. Rozdíl nejnižšího a nejvyššího bodu je zhruba deset metrů. Větší z parcel pokrývá lesík, zahrada a sádek tvoří nejnižší patro terasové úpravy pozemku. 

Světlezelená zahrada, tmavězelená lesík a skalka, červený dům a hnědá garáž

Kamenný taras odděluje Kolomažnici od silnice a zároveň do určité míry vyrovnává převýšení, a tak je dolní zahrada takřka rovná, klesá nepatrně ve východním směru. Taras měl být původně postaven z nasucho vyskládaných kamenů, tak si to přál prvorepublikový stavební úřad. Když se postupem času zvýšila frekvence dopravy v městečku, zvláště přibylo nákladních vozů, taras se začal bortit. Dědeček proto taras v sedmdesátých letech z větší části rozebral a opět složil, tentokrát však s cementovou maltou.

Betonový taras s plotem na západní hranici parcely vystavěla v osmdesátých letech obec výměnou za pruh pozemku, kterým rozšířila uličku mezi zahradami. Kolomažnici ohraničoval a dosud ohraničuje běžný drátěný plot, jen původní dřevěné kůly byly nahrazeny kovovými sloupky, pletivo také již není původní. Při výměně sloupků a pletiva v severní části pozemku v devadesátých letech zbudoval můj táta nízký taras, jenž plot zpevňuje. Do osmdesátých let byla Kolomažnice rozdělena dvěma vnitřními ploty, severním plaňkovým, východním drátěným. Tyto ploty oddělovaly část zvanou lesík od vlastní zahrady.