sobota 20. ledna 2018

Je to kampáááň!


Někdy zajdu někam na jídlo, konečně asi jako každý.

V hospodě si obvykle objednám guláš se šesti nebo svíčkovou, protože doma hovězí nevaříme. V pizzerii si většinou dám gnocchi se špenátem nebo pizzu s lososem a u Číňanů kachnu nebo smažené nudle. Na Slovensku halušky a u moře čerstvou rybu. Prostě to tak je.

Někdy ale na jídelním lístku nenajdu nic, co mám opravdu ráda. I to se občas stává.
Ve městě je to v pohodě, můžu ohrnout nos a jít jinam. Ale co když je hlad velký a hospoda jediná v široširém kraji?

V podstatě se nabízejí jen dvě možnosti, pokud chci jíst.
Možnost jedna: vyberu si jídlo, které mám nejméně nerada.
Možnost dvě: vzdám se volby a sním, co mi přinesou, doufajíc přitom, že v jídle nejsou zbytky z celého uplynulého týdne.

Takže tak.




9 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Petro,měla jsem v plánu dát si něco jiného....ale když je to takhle,jdu na jedničku.Pořád jsem nepochopila výsledek a jsem z toho hodně smutná.
    Pěkný večer a dobrou noc
    db

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych si radši vybrala podle svého :-D A třeba bych i zariskovala a zkusila něco netradičního. Ale co u tolika strávníků motivuje k výběru prošlého bramborového salátu z předloňských Vánoc, to je mi opravdu záhadou.

      Vymazat
    2. Já jsem věděla,že ty nezklameš.Takhle jsem to potřebovala slyšet...
      Budu na to myslet až tam v pátek půjdu...
      db

      Vymazat
  3. Ty jo! Nakukuju až teď. Přesně tuhle metaforu o restauraci s mizerným výběrem jsem rozmýšlela, ale nakonec ji nedokázala vypointovat... tak jsem ráda, že někdo jiný se jí ujal... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě je třetí možnost: donesli mi nedopatřením porci určenou někomu jinému a jsou v ní všechny zbytky za posledních osmadvacet let :-D

      Vymazat