Někdy zajdu někam na jídlo, konečně asi jako každý.
V hospodě si obvykle objednám guláš se šesti nebo svíčkovou, protože doma hovězí nevaříme. V pizzerii si většinou dám gnocchi se špenátem nebo pizzu s lososem a u Číňanů kachnu nebo smažené nudle. Na Slovensku halušky a u moře čerstvou rybu. Prostě to tak je.
Někdy ale na jídelním lístku nenajdu nic, co mám opravdu ráda. I to se občas stává.
Ve městě je to v pohodě, můžu ohrnout nos a jít jinam. Ale co když je hlad velký a hospoda jediná v široširém kraji?
V podstatě se nabízejí jen dvě možnosti, pokud chci jíst.
Možnost jedna: vyberu si jídlo, které mám nejméně nerada.
Možnost dvě: vzdám se volby a sním, co mi přinesou, doufajíc přitom, že v jídle nejsou zbytky z celého uplynulého týdne.
Takže tak.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazathttps://www.jiridrahos.cz/dobrovolnici/
OdpovědětVymazatMožnost jedna :o) Petro...
OdpovědětVymazatÁla
Rozhodně jedna :-D
VymazatAhoj Petro,měla jsem v plánu dát si něco jiného....ale když je to takhle,jdu na jedničku.Pořád jsem nepochopila výsledek a jsem z toho hodně smutná.
OdpovědětVymazatPěkný večer a dobrou noc
db
Taky bych si radši vybrala podle svého :-D A třeba bych i zariskovala a zkusila něco netradičního. Ale co u tolika strávníků motivuje k výběru prošlého bramborového salátu z předloňských Vánoc, to je mi opravdu záhadou.
VymazatJá jsem věděla,že ty nezklameš.Takhle jsem to potřebovala slyšet...
VymazatBudu na to myslet až tam v pátek půjdu...
db
Ty jo! Nakukuju až teď. Přesně tuhle metaforu o restauraci s mizerným výběrem jsem rozmýšlela, ale nakonec ji nedokázala vypointovat... tak jsem ráda, že někdo jiný se jí ujal... :)
OdpovědětVymazatA ještě je třetí možnost: donesli mi nedopatřením porci určenou někomu jinému a jsou v ní všechny zbytky za posledních osmadvacet let :-D
Vymazat