Rozhovor

Zrovna jsem na internetu objevila tuhle pohlednici našeho městečka, která dosud chyběla v mé elektronické (ne)sbírce, když zazvonil telefon.

Neznámé číslo a profesionální hlas.

Už jsem se chtěla odporoučet, známe přece ty otravné dotazy na prací prášky, doplňky stravy a značky krmení pro psy, navíc té ubohé ženě na druhé straně pomyslného drátu nebylo dobře rozumět. Jindy bych se na chroptění aparátu vymluvila, jenže tentokrát ne.

Ocitla jsem se totiž ve vzorku výzkumu veřejného mínění týkajícího se prezidentských voleb.
Ha! Uvědomělá občanka zastříhala ušima, hltala každičkou otázku a odpovídala zřetelně a nahlas.

Rozhodně půjdu. Rozhodně vím. Mezi těmi váhám. Ne, toho nebudu volit v žádném případě. Ne. Ne. Ne. Můžete proškrtat i ostatní kombinace. Ne! Věk nehraje roli. Cože? Nikdy! Ano, věřím, že druhé kolo bude. Ano, zase půjdu. Ano, minule jsem byla. Toho? Nikdy! Ani v druhém kole nikdy. Zase to můžete proškrtat.

A ještě poslední otázka: Účastnila jste se voleb do poslanecké sněmovny a koho jste volila? povídá ta paní.
Kývám hlavou: Ano.
Ano?
Ano.
Ano, ANO?
ANO? vyjeknu.
No ANO!
Ne!
Tak ano, nebo ne?
ANO ne! Jinak ano.
Takže ano účastnila a Babiše ne?
Ano!