Ostatky (c)

Midsomerská ovčí deka, kterou jsem dostala od zetě jako vzpomínku na kvetoucí vřes, který jsem neviděla kvést.

A pak ten vřes. Odkvetlý, ale je to on. A taky ovčí rouno zachycené v suché trávě a posbírané po vzoru Jásonově. A střep místní produkce nalezený v poli. Ach, anglický porcelán, moje letitá láska!

Ostatky (b)

Knížka pro naše staré přátelé a jejich novou zahradu. 

Možná bych tento obtloustlý úlovek ani nezmínila, kdyby kniha nebyla vytištěna v Československu a kdyby antikvariát v morové vesnici nebyl bez obsluhy. 

Nejprve jsem v té nízké světnici plné knih rozpačitě postávala a čekala, kdy se konečně objeví prodavač, pak jsem se osmělila a začala se jimi probírat, a teprve až už jsme se v knihách přehrabovali úplně všichni včetně všetečky Melichara, někdo si všiml té malé cedulky na stolku: Vezmi si knihu a zaplať libru. Díky.

Ostatky (a)

Konečně došlo i na mou škatuli z Midsomeru.

Tímto tedy zahajuju nepravidelnou krátkověkou rubriku Ostatky (a...z).

Ti. kdo se vzrůstající netrpělivostí čekali, kdy a kde se objeví (konečně!) mrtvola, jsou jen jen kousíček od cíle. Budiž jim potměšilou nápovědou druhý snímek.