Lockdown, den 2

 

Dýně od Velíšků a Mišák z Písku, dvě hlavní akce dne. Myslela jsem, že je po nich. Jsem zvědava, co bude uvnitř. Polstrovaná rokoková sedadla Popelčina kočáru?

Poslední...

... letošní.

První

Naše první cuketa.

Prvopočátky našeho zemědělství

Napřesrok budeme chytřejší.

Změna plánu

 Chystala jsem se pro stromečky, ale nakonec z toho nic nebylo...

Tak je sem aspoň vypíšu, abych do listopadu nezapomněla: jeřáb sladkoplodý, mišpule, aronie Hugin (keř), Tatarova hrušeň, jabloně odrůdy Zvonkové, Parména, Smiřické, Banánové a jedna růžová sakura mužovi pro radost.

Nakonec jsem odpoledne pobíhala po zahradě a stříhala kdeco a pobíhala po lesíku a přikrmovala nové borovičky kompostem.

Stvoly topinamburu Milunice nebylo možné stříhat, stěží jsem je lámala přes koleno...

Milunice osm metrů vysoká

Topinambury letos vykvetly a vyrostly do nebe. A to jsem loni záhon velice pečlivě probrala, aby v něm nezbyly nějaké zapomenuté hlízy... Zbyly. Evidentně.

V rodině se traduje historka o tátově bratrovi a jejich sestřenici, tehdy tak pětiletých. Miluška Slávkovi snědla nějakou dobrotu a ten se ohradil slovy: Milunice osm metrů vysoká, ty všechno sežereš.

Ano, naše topinambury jsou odrůdy Milunice, na výšku i na apetit.

Sklizeň

Loni jsme většinu topinamburů snědli a zbytek ledabyle zahrabali na staveništi, kde snad už příští rok bude stát kamenný taras. V původním zeleninovém záhoně nezbyl ani kousek. Nic.

To loňské nic letos vyrostlo do tří metrů, jen listí a nati bylo vrchovaté kolečko.
Sklizeň byla přebohatá.
Konce natí s kořeny jsem zakopala k plotu. Uvidíme za rok!

Záhon

Když jsem byla malá, západní část naší dolní zahrady byla užitková: brambory, zelenina, pařeniště, jahody, mraky rybízu (jako ostatně všude jinde), angrešt, jabloně, švestky, mirabelky a velký sud s vodou. Zkrátka vypadalo to tam v podstatě jako na dědečkově plánu, jen linie nebyly geometricky přísné, ale spíš organicky rozvolněné (jak se zřejmě dnes říká na webech s alternativním přístupem k půdě).
Málem bych zapomněla na kamennou nádržku poblíž plotu... Tam totiž kdysi vedla stružka ze sousedního Jansíkova sadu, pramínek přiživovaný trativodem z domků V Židech. Touto šedou vodou z nádržky se zalévalo, můj strýc Toník si na to pamatuje, a přebytečná voda odcházela přepadem do kanalizace. Za mých časů bývala nádržka již prázdná, sice vlhká a uvnitř porostlá mechem, ale bez přítoku, protože stružka zmizela při stavbě nyní již bývalého socialistického septiku, fuj.
Postupem času, jak moje babička stárla, zeleniny v této části zahrady ubývalo, až nakonec zbyly jahody, ubohé, vyžilé chudinky. A tak při zakládání živého plotu-neplotu na Maminčině, vznikl nový jahodový záhonek s novými sazenicemi jahod (Senga sengana a ještě jeden druh, jehož jméno krátce po vysazení odnesl déšť). Záhonek dostal ohrádku (2 krát 4 metry) a vznikl zeleninovo-jahodovo-bylinkový prostor pro pěstování v příští sezoně. Z předchozího záhonu zbyl velký trs libečku a několik topinamburů a zbytek plochy čeká na zimní zamulčování (snad omezí bršlici) a jarní výsadbu či výsev.
A nejlepší na celém záhoně je to, že se mamince ohrádka líbí, i když záhon zatím připomíná spíš vysloužilé dětské pískoviště. Heč!

Dědečkův plán, jen zčásti realizovaný (pravděpodobně rok 1933)

Sazenice jahod v netkané textilii, zamulčováno kamením - možná efektní, rozhodně však funkční

Současný, mírně provizorní stav: jahody, libeček, topinambury a trocha plevele v ohrádce z nehoblovaných prken (celkem 200 Kč), která jsou ukotvena obyčejnými starými kolíky ke stanu.

Napřesrok? Možná... A to maminka chce ještě pěstovat dýně, zřejmě po vzoru Hercula Poirota.

Topí-nám-bůůůry

Topinambury prý rády slunné stanoviště. Tam prý kvetou ze všech sil. U Bohdany třeba... Hmmm. Těžko kdo najde slunnější stanoviště, než mají naše topinambury, a přesto nekvetou. Vytrvale nekvetou!
Ale proti modrému nebi nevypadají špatně, že?