pondělí 21. května 2018

To chci!

Vždycky jsem s lehkým pobavením sledovala rubriku TO CHCI zde.

Chci toho samozřejmě taky fůru a taky všechno možný různý.

Ale včera, když jsme v zahradě našich přátel slavili osmnáctiny mé kmotřenky, mi bylo jasné, že takové zahradní slavnosti, já zarytý neslavič, chci taky. A s pořádně velkými písmeny. TO CHCI.

(A můj muž takovou slunečnou stinnou zahradu...)



neděle 20. května 2018

Stále je na co se těšit


Optimistický obrázek od Oringle.
A vlna od Vlněných sester.

Těším se.

sobota 19. května 2018

Bezčasí


Možná ze mě mluví letitá hluboká osobní antipatie, ale řekla bych, husákovské bezčasí se usadilo v koutech panelových sídlišť, ve spárách mezi panely, zapouzdřilo se tam a trvá a bude trvat až na bezčasou věčnost.
Ten pouliční neruch. Nikdy se venku nic nepřihodí.
Občas nějaká autonehoda, samozřejmě.
Jinak nic.

Tady by se materiál na časosběrnný dokument fakt nesehnal.

Jednou zdejší čínskou restauraci obklíčili maskovaní těžkooděnci.
Jednou obyvatelé protějšího bloku uspořádali veselou party s muzikou a švédskými stoly na počest výstavby nového výtahu.
A dnes dopoledne obrovská vzducholoď na obloze.

čtvrtek 17. května 2018

Tyhle...


... jsem vzala na milost.
Mák východní nesmrtelný, sezona 10.

pondělí 14. května 2018

Strakatý kůň háčkovaný


Opět Strakatý kůň a Vlněné sestry.
Tentokrát v tom byl ovšem háček.

Díky Vlněným sestrám za pozvání a všem za trpělivost se šálivě intuitivním háčkováním :-)

Fotografie  najdete tu i tady.

Barva příze v odstínech elfích plášťů odpovídá obrázku dole (foto Kateřina), obrázek nahoře se pokouší vystihnout rozdíl mezi pleteninou a háčkovaninou z téže příze, bohužel s výsledkem tragickým.

Tímto příspěvkem jsem rezignovala na interiérové snímky a na obrázky šátků vůbec, a to do odvolání, totiž do koupě nového fotoaparátu. Tohle se už fakt nedá. 

foto Kateřina

čtvrtek 10. května 2018

Málem bych zapomněla


Orlíčková sezona je v plném proudu.




středa 9. května 2018

Baltský les rok 1

Baltský les žije.
Že bych nakonec vynalezla efektivní a ekologický způsob, jak přimět jehličnany zakořenit v našem lesíku? Že by?

 



úterý 8. května 2018

Dnes





Sotva se plazím, ale stihla jsem všechno, co jsem chtěla.


pondělí 7. května 2018

Po práci legraci

Celý den jsem kmitala po zahradě.
Posekáno.
Zčásti ostříháno.
Pokračování zítra.

Teď už jen čtu a háčkuju.

Osvobození


Letos jich projelo celkem 55.
A mně se podařilo zachytit jen kousek jediného džípu.

Před 73 lety naše městečko osvobodili Američani. Už/ještě se o tom může mluvit.

sobota 5. května 2018

Kytice šeříku


Zkrácený a svázaný šeříkový keř rozkvetl.
Ostatně kvete všechno. Všechno najednou.

pátek 4. května 2018

Strž





Díky státním maturitám (jinak je vem čert) jsme se se studenty vypravili na Čapkovu Strž.
Byla jsem jako doma.
Někdo má rád brusel s šikmými nohami, někomu je fuk, v čem bydlí, moje je tohle. Prostorný dům s okny do zahrady, útočiště.

... mám Vás já i jiní v patrnosti, a zdechnete v koncentráku, buďte bez obav. A to nepíši teprve teď, psal jsem vám padouchu již před lety, a dočkal jsem se - povedený major v záloze je pryč. A Vy padouchu neutečete. Tolik Vám padouchu musím říci - autore padělaných hovorů.

Jak je z doslovně citované ukázky z roku 1938 patrné, anonymní fašistické svině k prezentaci svých agresivních výlevů nepotřebují internetové diskuse ani spřáteleného prezidenta. Uplatní se vždycky, a za některých okolností se jim dokonce hlasitě tleská.





středa 2. května 2018

Sedm let


Blog má sedmé narozeniny.
Sedmé!
Týjo.

Říkala jsem si, že projdu starší záznamy. Že přepatřím ty změny a posuny. To byl přece primární účel blogu. Změny a posuny.

Dneska bych spíš vypíchla tu kontinuitu.

A především, zejména a hlavně všechny ty, kteří (totiž které) vystoupili(y) z mlhovin internetu: milí, zajímaví, originální, srdeční, překvapiví, tvůrčí živí lidé. Jsem ráda, že vás znám.

Ale dost bylo patosu. Na fotografii sedí můj dědeček asi šestiletý na kamzíkovi před vilou v Horažďovicích a za ním se na jednu stranu dívá jeho sestra Marie v klobouku a a druhou stranu hledí sestra Alfréda.

Právě dnes by dědečkovi bylo 114 let.

Klubíčka aneb YARN ALONG 226


Marina MANOS DEL URUGUAY LACE a háček č. 2,25.
V tuto chvíli spotřeba cca 185 g a rozpětí bez vypnutí (blokování) cca 200 cm.

Vzor zatím nemá jméno, zato má zelenou variantu Lothlorien.

úterý 1. května 2018

Láskyčas


Poslouchám klezmery a šturmuju s gruntováním. Zítra je zase škola.
Mám pocit, že celé čtyři dny především utírám prach, na zahradu nedošlo. Pyl je ovšem všude. Potřebovalo by to pořádný déšť. Hm. Mělo pršet, a nic. Skalka a Sahara, rodné sestry. Jen těm mákům východním se daří, evidentně nezapomínají na dávné podmínky na Východě.

Šátek zatím nedokončen. Ale už jen kousek.

Kdyby někomu připadalo, že se druhým snímkem propadl do první republiky, tak ne. Háček je made in China a polštáře čelem vzad IKEA.



pondělí 30. dubna 2018

Boubín, Bobík, Babiš


Zahlédnu žlutou a posmrkávám. Čeho je moc, toho je příliš.
Asi mám fakt alergii.

neděle 29. dubna 2018

Synestézie

Gruntuju a kolem to jen kvete. Všude jsou závěje pylu.
Mám té vůně plné oči.


sobota 28. dubna 2018

Jsem doma a...

 ... všude je bílo.
Krása krásoucí.

Jen magnólie nekvete. Prý alba superba. Aha.



pondělí 23. dubna 2018

Nábor

foto Hana
... nových prdelatých barokních andělíčků se konal tuto sobotu u Santiniho & Aichla ☺️

neděle 22. dubna 2018

Nahoru

Osm set padesát metrů do pořádného kopce.

Jako první v tomto případě evangelický kazatel s biblí.
Pak sousedi, chlapi, včelaři. Poznávám namátkou Fiedlera řezníka a Fiedlera Amerikána, Matouška mlynáře. Taky pan děkan Haase tu je.
Učitelský sbor.
Muzika.
Rakev.
Zarmoucená rodina.
Sousedky.
Přátelé.

Tak to u nás chodilo a dosud ještě (někdy) chodí. Do kopce. Nahoru.

Dědeček, 22. 4. 1982.

neděle 15. dubna 2018

Dva


Dva světoví státníci v dnešním podvečeru.
O těch dvou tuzemských raději nic.



sobota 14. dubna 2018

Adrianina ztráta nitě

 

Vždycky jsem věděla, kam která tramvaj v Praze jede. Ovšem tak tomu bylo jen do chvíle, kdy tramvaje začaly měnit svá čísla v průběhu jízdy, tehdy jsem na tuto svou znalost rezignovala. Nastoupím do čtrnáctky, popojedu dvě stanice a vystoupím ze čtyřiadvacítky? Na takovéhle fórky jsem už zkrátka drobet - - - stará.

Takže městskou hromadnou jsem začala považovat za dobrodružné místo vhodné k háčkování a obvykle se bavím představou, kam mě tentokrát to stále stejné číslo doveze. 

Dnešní výluku v Lazarské anoncovali v tramvaji nahlas a zřetelně a tak sofistikovaně (zdálo se mi, že se do toho přimotal omezený vstup do metra u Anděla i pouze průjezdná stanice Muzeum nebo co), že jsem si pro jistotu tramvajový plakátek vyfotografovala, abych cestou zpět zbytečně (hahaha) nečekala na neexistující spoj. Ukázalo se však, že aktuální vývěska bude aktuální až zítra. Udělalo se mi tedy jaksi zpovykaně a vyrazila jsem radši pěšky.

Díky tomu jsem zjistila, že v Dlouhé na střeše mají zahradu s tújemi.

Adriana zjevně Ariadninu nit ztratila. Pokud ji vůbec kdy měla, že.