Odměna

To mám za to.
Protože lahev drahého koňaku bych tedy opravdu neocenila.

Konec

Tak je to, Lenko, definitivně za mnou.

2014: ohlédnutí za zahradou

Leden 2014: Některé lednové dny připomínaly jaro, a tak bylo možné pracovat v lesíku v míře větší než prostě údržbové.

Únor 2014: Moje první cestářská práce tohoto prefabrikovaného typu - oprava kousku společné cesty mezi zahradami.

Březen 2014: Zlatý déšť tentokrát nelenil a pospíšil si, za odměnu jsem ho pořádně prořezala.

Duben 2014: Poprvé rozkvetly nové jablůňky! A v létě dodaly několik jablíček!

Květen 2014: Květen patřil divokým orlíčkům.

Červen 2014: Ale ani růže se nenechaly zahanbit a kvetly jako divé.

Červenec 2014: Trávník pod skalkou se zelenal i v červenci, na jeho stepní fazónu jsme si museli počkat do srpna.

Srpen 2014: Srpnová záplava kohoutku věnčitého na kraji lesíka nás zastihla zcela nepřipravené.

Září 2014: První fáze rekultivace svahu nad skalkou dokončena! Výsadby se ujaly, zídka spolykala nečekaně velké množství drobnějšího kamení a větší šutry také zvolna docházejí.

Říjen 2014: Tradiční tapíří víkend jsme nestrávili veselým hrabáním listí, ale veselím a kácením. Hurá, paseka!

Listopad 2014: Poslední dodatky k našemu mladému ovocnému sádku. Celkem vysázeno více než dvacet nových stromků. Bomba! Hotovo!

Prosinec 2014: Těšila jsem se, že advent strávím v teple u kamen a vyplním ho především ručími pracemi. Místo toho jsem vyklízela krámy ze studeného zatuchlého domu a vyplňovala jimi především velkokapacitní kontejnery ve sběrném dvoře. Nejdepresivnejší advent široko daleko.

Advent 23 aneb Stylově

Když už, tak stylově.
Papundekl z obchodní výlohy z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, nejspíš.

Lenko, v tom baráku se najde všechno...

Advent 17 aneb Papír z půdy

Pamětníci, pamatujete?

Čím dál míň to chápu...

Memento mori

Hadry, propálené chňapky, krajková halenka, igelitové sáčky, kusy zmuchlaného balicího papíru, obálka z americké ambasády, dva katalogy ČEDOK, kousek linolea a špagát, na který se může šílený správce pozůstalosti pověsit.

Můj včerejší nález v strašidelném domě.
Podobný pocit hnusu mě jímá při pomyšlení na prezidenta republiky.

DYZAJN a VINTYČ

Jako tohle by mohlo (doufám, že neee) být taky jako ono?!

Vždycky se mi líbila první republika: elegance art deco a jednoduchost funkcionalismu. Hmmm. Teď prý letí padesátky, šedesátky, sedmdesátky - a nedejbože i osmdesátky nebo co.

Že tu metráž můžu hodit do pytle pro charitu, aby ji bezdomovci v rámci ergoterapie zrecyklovali na cupaninu k izolačním účelům, že jo...

Barák na tři čtvrtě úvazku

S obchodem jsem nikdy neměla co do činění. Vystudovala jsem češtinu jako filologický obor, a abych trochu vyvážila nepraktičnost svého vzdělání, složila jsem - jaksi mimoděk - pedagogické státnice. Díky tomu jsem posledních patnáct let mimo jiné i učila, tu či onde.

Dokud na mě nespadl tenhle barák.

Přebrat, vyhodit, prodat, vyklidit, nabídnout, vyhodnotit, zlikvidovat, roztřídit, dohodnout, zpeněžit, rozdat. Odříkaného chleba největší krajíc. Všeprostupující ekonomie mě na prahu padesátky dostihla. Super...

A tak se některé dny hrabu v textech a dívám se oknem do kolomažnické zahrady a jiné dny se hrabu v tunách (doslova) nejrozmanitějších (též doslova) komodit, které nebožka za svých devadesát let života nastřádala, a dívám se oknem přes zahradu na Strahov nebo k Vyšehradu.

A když už toho mám dost, jdu ven na lavičku a háčkuju, tam i tam.

Šílená (3)

Šílená.
Kdo může k čemu potřebovat mnohem více než sto šátků?!

Ale tyhle barvy nakonec nejsou špatné, že? Zvlášť po dlouhé, i když nanicovaté zimě.

Šílená (2)

Šílená. A dneska k tomu ještě pořádně unavená.
Život je samé dobrodružství. Super!

Šílená (1)

Šílená. Tak se cítím. Čím dál častěji. Přituhuje totiž.

Bude třeba udělat ze tří domácností dvě, z jedné domácnosti pět (i čtyři by stačily) a vyklidit jeden celý dům. Bude třeba razantně likvidovat (to já ráda), výrazně zredukovat knihovny (neee!), přebrat písemnosti (uááá!) a přitom nevyhodit žádné dopisy, fotografie, výkresy, sešity z první třídy (za posledních sto let), památníky, první vlásky v obálkách, medvědy a možná i nějaký zlatý zub...

Opravdu přituhuje.