Kohopak to máme na zahradě?

Maminka po návratu z nemocnice hledí na místo činu: jo, z téhle skály nahoře na skalce spadla.

Máky taky

 

Letos pro bujnou zeleň bychom tu babiččinu makovou pomstu snad úplně přehlédli...

Tradiční foto

 

Jako vždycky ze zápraží. Skalka v deštích bují.

V džungli

 

Zahrada se (opět) změnila v džungli, chybějí jen papoušci a paviáni.

Každý den prší, takže všechno povyrostlo přinejmenším o metr. Než odkvete pámelník, bude plot vypadat, jako by ho nikdo nikdy nestříhal.

Úplně slyším babičku: Aspoň sem není vidět...

Po více než dvou měsících

Už to pomalu začínalo vypadat, že se tento blog dočista vytratil.

Ale ne. Měla jsem jen takovou menší krysičku. Strašlivě se mi nechtělo stahovat fotky z mobilu do počítače. Trvá to tisíc let a nakonec vypadne konektor...

Pak jsem se však přemohla, snímky uložila na pevný disk - a obratem utopila mobil.

Takže.

Kolomažnice kvete a je momentálně celá do tmavorůžova.

Jako tenhle šátek na objednávku.

A jako některá pole na mých sporadických cestách po širším okolí.

Je středa, hodilo by se připojit se k Ginny, ale nějak jsem vyšla z rytmu.

Ostatně i v těch knížkách jsem ve skluzu...

 

Kančov kvete...

 

... a tařice bují.

Asi už nemá cenu počítat ten zatracenej lockdown, čím ovšem nemám na mysli, že by se svět vrátil do předchozí verze.

Skalka

 

A je to tu. Stíny na naší skalce. Miluju to světlo. 

Což už jsem tu napsala vícekrát...

Lockdown, den 192.

Lockdown, den 168

 
Na co kraslice, když letos máme skalku jako malovanou...

Lockdown, den 162

 
Zahrada začíná vypadat modře.

Dobře.

Lockdown, den 152

 

První jarní den.

No, nevím.

Lockdown, den 18

 
Listopadové slunce až do tří odpoledne, pak bílá tma. Teď černá tma.

Čas na přírodovědný kroužek.

Dnes

Hříbky od sousedů a několik minut háčkování v novém zahradním křesle. Pak začalo pršet.

 

Prší...

... takže kytky na skalce a trpaslíci rostou.

foto Hana

Po deštích a před bouřkami

Po deštích se skalka jakžtakž vzpamatovala.

Už není tak tragická, je jenom tragická.

Uplynulé dny

V uplynulých dnech mě ty internety nějak přestaly bavit. 

Dost prší a vůbec je dost zima. Takže topíme v krbu.

Ve zdi mezi kuchyní a koupelnou praskla voda, zatím se zkoumá, kde přesně je problém, aby se nemusel bourat/stavět celý dům.

Honzova záda se zase zlepšila, otevřeli saunu, takže ožil.

Maminčin bratr už jen spí.

Pustila jsem se do pozvolné revitalizace zcela vyschlé skalky.

Konečně jsme zprovoznili benzinovou sekačku.

Včely se opět vyrojily.

Vlastně ani neháčkuju.

Ale u Velíšků jsme pokročili, aleluja.

Dnes jsem absolvovala pracovní pohovor a jsem zároveň pobavená a zároveň zvědavá.

A babiččina pomsta, ať je sucho, jaké chce, je opět tady!

Karanténa, den 34

Skalka je naprosto tragická. Písečná poušť u Vlkova? Haha, my ji trumfneme i plnou konví vody v každé ruce.

Na dolní zahradě je lépe, ale všeho do času, oteplí se a máme tam zase step, ovšem bez antilop.

Karanténa, den 26

Maminka se vrací z kopřiv.

Dneska jsme nic nedělali.

V rámci velkopátečního sebezáporu jsem sesmolila dva (ano, dva) návody k šátkům. Tedy jednoduché návody, takže jsem se vlastně nemusela ani moc sebezapírat.

Karanténa, den 23

Dochroustala jsem pořezané roští. Zítra se pustím do loňských sněhů, kde že ty jsou...

A první téměř letní podvečer.

Karanténa, den 12

Opět slunečný den. Ovšem dost chladno a vítr.

Mamince zbývá ještě něco šišek, mně nějaké roští v lesíku a Honza si hraje s pověstnou skálou u garáže.

Zlatice, u nás zatvrzele zvaná zlatý déšť, vykvetla o měsíc dřív než dříve.

Karanténa, den 9

Další dávka křoví v lesíku.

Maminka vyrazila na šišky. Je jich na zahradě po všech těch vichřicích asi miliarda.

Honza vzal útokem sběrný dvůr, dnes nečekaně otevřeno.

 A zase šátky. Mám radost z těch fotogenických dveří. Že mě to nenapadlo dřív....