úterý 17. ledna 2017

Whose Body? (7)

Tate Modern.
Byla jsem zvědavá. Těšila jsem se.
A pak jsem to dost dlouho rozdejchávala.


Ceal Floyer: Monochrome Till Receipt (White). Mnohem lepší foto zde.

Tohle je už na mě moc. Jak se dnes říká, fakt jako už hodně za hranou.

Proč obrazy nepotřebují názvy? Nevím. Kdyby otázka byla postavena pozitivně, totiž proč obrazy názvy potřebují, odpověděla bych hned: Abychom je snáze odlišili od neobrazů.

Vlastně jsem ještě pořád dopálená.
Jestli v návštěvníkovi měla expozice/měly expozice vzbudit bouřlivé emoce, pak si v mém případě může Tate Modern gratulovat, zásah, potopeno.

Nabyla jsem dojmu, že naposled obrazy znázorňovaly radost někdy za impresionistů.

Bůh je přece dávno mrtev, takže ať žije deprese, úzkost, bolest, násilí, perverze (ano, i to tam bylo, a velmi silné a působící, až jsem se styděla, že tak se člověk dokáže chovat k člověku), válka, ponižování, odlidšťování, konzum, rasismus, vykořisťování, mrzačení, zabíjení, samota atd. atd.

Jestli to všechno zobrazené má způsobit, aby si návštěvník uvědomil, že člověk člověku vlkem, pak dobře. Už to vím (dávno), hotovo, uvědoměno, můžu začít spekulovat o symbolice gotických oltářních obrazů.

Jestli to všechno zobrazené má způsobit, že si návštěvník uvědomí, že se má vlastně super, ne jako ten zoufalec, kterej vidí kolem sebe jen bytosti se zvířecími hlavami, propíchané vším možným (surrealistická instalace v jednom sále, jméno nevím), pak taky dobře. Hurá. Mám se skvěle, happy. Do prdele!


neděle 15. ledna 2017

Whose Body? (6)



Dnes na večeři u našeho Honzy. Byl to tedy typický anglický nedělní oběd, ale tentokrát by se i Hercule Poirot oblizoval.


Přes park a liduprázdnými ulicemi. Jediné, co na mě vybaflo ze tmy, je tento extravagantní klobouk. Mrtvola dosud žádná.



sobota 14. ledna 2017

Whose Body? (5)

Dneska jsem se vydala na periferii, i když domorodci by ji jistě periferií nenazvali. Každopádně už vím, co měl na mysli pan Bingley, když mluvil o strýcích v jednom každém obchodě na Cheapside (If they had uncles enough to fill all Cheapside, cried Bingley, it would not make them one jot less agreeable.)
Nebyla jsem ovšem v Cheapside, ale ve Stoke Newington, a co jsem tam dělala, najdete tu.







Návrat do centra byl opět iluminovaný a svatému Pavlu to sluší ve světle i potmě.



pátek 13. ledna 2017

Whose Body? (4)

Cirkus na Picadilly Cirkus.
A po čaji o páté nejen tam. Vlastně všude. Nevěděla jsem, že se do ulic vejde tolik lidí.

Na Trafalgar Square bylo méně lidí, zato více světel a aparát to pojal poněkud netradičně. Kvůli  nevalnému světlu mám dnes fotky mizerné, mizernější  - a tuhle.




čtvrtek 12. ledna 2017

Whose Body? (3)


Dnešní počasí jaksepatří londýnské.

Nebývá příliš moudré sedět na dvou (nebo dokonce na více) židlích zároveň.
A já tady stojím každou nohou na jiné straně mostu. A teče mi do bot. Místy i Temže.

A ještě mnohem mnohem nerozumnější je jít okukovat do obchodu s vlnou, který skutečně obchoduje s vlnou. Achichach! Ty barvy! To merino! Ta alpaka! To hedvábí! To celé dvakrát.

A pokud vlnymilné čtenářky ještě nezezelenaly závistí, tak jim prozradím, že v druhém obchodu zrovna probíhalo pletené setkání a že jsem si s těmi Angličankami a jedním Angličanem chvilku zaháčkovala. Heč heč heč!


středa 11. ledna 2017

Whose Body? (2) anebo YARN ALONG 212

r


Zahrada u nemocnice svatého Tomáše, trocha růží, trocha háčkování, jeden holub a jeden Big Ben.



Whose Body? (1)

foto wikipedia, realita bude jistě mnoooohem méně slunečná...
Vyrážím po stopách zlotřilého neurologa sira  Juliana Frekea. Jen doufám, že nebudu muset v Battersea lézt po střechách...