V Písku

V Písku v knihovně. Ovšem na kafi a na dortíku.

A pak jedny sedmdesátky, jedny osmdesátky, jedny devadesátky a jedny začátky tisíciletí.

Exkurze mezi loňskými sněhy.

Tři

Dnes už jen dvě.

Maminčin bratr, poslední toho jména a poslední pamětník Kolomažnice bez našeho domu.
Toník, + 93 let.

Uplynulé dny

V uplynulých dnech mě ty internety nějak přestaly bavit. 

Dost prší a vůbec je dost zima. Takže topíme v krbu.

Ve zdi mezi kuchyní a koupelnou praskla voda, zatím se zkoumá, kde přesně je problém, aby se nemusel bourat/stavět celý dům.

Honzova záda se zase zlepšila, otevřeli saunu, takže ožil.

Maminčin bratr už jen spí.

Pustila jsem se do pozvolné revitalizace zcela vyschlé skalky.

Konečně jsme zprovoznili benzinovou sekačku.

Včely se opět vyrojily.

Vlastně ani neháčkuju.

Ale u Velíšků jsme pokročili, aleluja.

Dnes jsem absolvovala pracovní pohovor a jsem zároveň pobavená a zároveň zvědavá.

A babiččina pomsta, ať je sucho, jaké chce, je opět tady!

Karanténa, den poslední

Poslední karanténní výlet, tentokrát jen s maminkou.

Rábín, velkostatek, kde se narodil můj prapradědeček Martin. 

Černěveský Háj, kde se narodila moje praprababička Terezie.

Lomeček. Uvnitř baroko a rehek domácí.

Chelčice.

Karanténa, den 59 až 62

Únava z karantény na nás doléhá.

Honzova záda se dočasně zhoršila.

Docela prší.

Kolomažnici to svědčí, nám méně.

Hromada pojížděk a popojížděk.

Práce u Velíšků.

Včely. A zase včely.

Karanténa, den 57 + 58

Pojíždění a vyřizování, Strakonice, Písek.
Spousta času stráveného ve stavebninách.

A venku fakt dost zima.

Karanténa, den 56

V noci přece jen zapršelo.

A hned toto.

Studená neděle doma.

Venku kvete stráň.