středa 29. června 2022

Chundelatý lesík

 

Zatímco u tety na Chebsku ani nekápne, u nás jsme se propršeli a promrholili obdobím orlíčkovým až do období kohoutkového a celá Kolomažnice vypadá jako jedno obří křoví...



neděle 29. května 2022

Chlubné

 






Jubilejní výstava KNIHOVNA STOLETÁ.
Expozice DVĚ KNIHOVNY: jedna prvorepubliková, jedna socialistická. Veliká radost tohle poskládat...









OBLEČ KNIHU: společný projekt škola + knihovna. Nakladatelství nám můžou knižní obálky jenom závidět.


Výprava do prostor budoucí knihovny a návštěva zdejšího strašidla,. Zjevně nebylo doma...




neděle 8. května 2022

Bratři v triku

 



Svátek (z)matek na Kolomažnici.

Pozorovali jsme brouky. A pavouky. A hráli na schovku. 

Nedělní pohodička.

pondělí 2. května 2022

Jedenáct let

Blog má jedenácté narozeniny.

Tentokrát bude jubilejní příspěvek bez obrázku. Píšu z mobilu a na nějaké nestandardní nahrávání jsem líná... 

Zahradě je 89 let a bují. Místy až moc. Dědeček by koukal, jak stromky pěkně rostou. 

Honza se pustil do drobné modernizace podkroví a maminka čím dál častěji mluví o solárních panelech. Trochu se děsím. 

Blog se pomalu dostává do puberty a četnost příspěvků tomu odpovídá. Třeba se přes tohle mlčenlivější období společně přeneseme. Doufám 😁

Právě dnes by bylo dědečkovi 118 let. 



středa 27. dubna 2022

Pořád

 

Ráda bych napsala něco milého, vtipného, ještě lépe: milého i vtipného zároveň.

Jenže mráz přichází z Kremlu, žejo, což se u nás na jihu projevuje zatím bohudíky urputným sněžením na Boubíně a mým prapodivným pocitem zmaru při některých zbytných činnostech.

Jaro se zatím k věcí staví čelem: mrzne, fouká, z nebe cosi padá, zase fouká a tak pořád dokola. Když jsem v práci, vysvitne slunce, jakmile padla, zase zasvitne.

Přesto všechno Kolomažnice kvete.

Dokonce i rozmarýna ve sklepě na okně. Svatba na obzoru!



středa 16. března 2022

Proč

Proč sem píšu tak sporadicky?
Jsem demotivovaná. Neháčkuju. Pořád jenom pracuju. Nemám pevné internetové připojení. Taky zimní spánek v tom je. A teď ta válka.

Takže sněženky, které kvetou/nekvetou už déle než měsíc.
A jedna z mnoha cedulí v dříve Ruské ulici ve Vršovicích.
Ať žije Ukrajina!


 

neděle 27. února 2022

Všechno je jinak


Ten šátek je modrožlutý a patřil k šatům, které už nemám.

Podvečerní slunce jeho barvy vidí jinak a mate smysly. Prostě doba postfaktická jako vyšitá.

Koronavirová epidemie je na ústupu, což se bohužel nedá říct o Rusku.

Rodina našeho Andreje je konečně v bezpečí v Praze, dalších 44  milionů Ukrajinců nikoli.


Dočkali jsme se moc pěkných časů.