Na sever!

Na sever! A na sever. A pak zas na jih.

Domů.

(Ne však do Podolí ani do lékárny.)

Za týden na shledanou :-)

Pivoňky

Než úplně odkvetou.
(Nebo je Melichar oškubá.)

Pne se po pni

I když s oporou je to právě naopak: růže drží jabloň, nikoli jabloň růži. Strom je totiž už dávno k poražení, další suché větve v trosce koruny. Jenže po čem by se růže pnula...

Voní

Akáty kvetou a lesík voní.

Všude je plno trávy. 

A v trávě zrádné trnité šlahouny. 

Každý ráj má svou ostružinu. 

Kdyby byl Bavorov...

... co Prachatice, neprojížděli bychom obcí Žíchovec a skutečně bychom o mnoho přišli. Ještě teď mě přechází zrak ze vší té žánrové směsi zdůrazněné patřičně velkými, a zároveň nepatřičně velkými písmeny.

Při pohledu na dnešní svět se nejrealističtěji ze všech směrů jeví bezesporu dadaismus.

Poslední den zákuly japonské

Letos to už zákula přehnala. Zakulila nám branku a zatarasila cestičku. Nikdo k nám nevejde bez mačety. Je to, jako bychom měli zlého psa.

Pamatuju si, jak v sedmdesátých letech postavili do zákulích míst betonový sloup elektrického vedení. Babička na něj hleděla se zjevnou nevraživostí a nakonec k němu zasadila zákulu. Během dvou tří let bylo po sloupu, ztratil se v oranžových bambulkách.

Když město nechalo v naší ulici zakopat elektřinu pod zem, zákula si zamnula větve i kořeny a pustila se do invaze, obsadila značnou část záhonu s růžemi, nadzdvihla cestičku, zamotala se do plotu a po zuby ozbrojená pokukuje po Golanských výšinách... Takový roztomilý keř a jak dokáže být zákeřný!

Takže dnes vyrážíme do boje! Hor sa!

Náprstníky

Letos se náprstníky vydařily pouze v lesíku. Na zahradě vypadaly zprvu velmi nadějně, ale nakonec je skolilo sucho.

Takže jen tenhle jeden podskalkový.