To chci!

Vždycky jsem s lehkým pobavením sledovala rubriku TO CHCI zde.

Chci toho samozřejmě taky fůru a taky všechno možný různý.

Ale včera, když jsme v zahradě našich přátel slavili osmnáctiny mé kmotřenky, mi bylo jasné, že takové zahradní slavnosti, já zarytý neslavič, chci taky. A s pořádně velkými písmeny. TO CHCI.

(A můj muž takovou slunečnou stinnou zahradu...)

Stále je na co se těšit

Optimistický obrázek od Oringle.
A vlna od Vlněných sester.

Těším se.

Bezčasí

Možná ze mě mluví letitá hluboká osobní antipatie, ale řekla bych, husákovské bezčasí se usadilo v koutech panelových sídlišť, ve spárách mezi panely, zapouzdřilo se tam a trvá a bude trvat až na bezčasou věčnost.
Ten pouliční neruch. Nikdy se venku nic nepřihodí.
Občas nějaká autonehoda, samozřejmě.
Jinak nic.

Tady by se materiál na časosběrnný dokument fakt nesehnal.

Jednou zdejší čínskou restauraci obklíčili maskovaní těžkooděnci.
Jednou obyvatelé protějšího bloku uspořádali veselou party s muzikou a švédskými stoly na počest výstavby nového výtahu.
A dnes dopoledne obrovská vzducholoď na obloze.

Tyhle...

... jsem vzala na milost.
Mák východní nesmrtelný, sezona 10.

Strakatý kůň háčkovaný

Opět Strakatý kůň a Vlněné sestry.

Tentokrát v tom byl ovšem háček.

Díky Vlněným sestrám za pozvání a všem za trpělivost se šálivě intuitivním háčkováním :-)

Fotografie  najdete tu i tady.

Barva příze v odstínech elfích plášťů odpovídá obrázku dole (foto Kateřina), obrázek nahoře se pokouší vystihnout rozdíl mezi pleteninou a háčkovaninou z téže příze, bohužel s výsledkem tragickým.

Tímto příspěvkem jsem rezignovala na interiérové snímky a na obrázky šátků vůbec, a to do odvolání, totiž do koupě nového fotoaparátu. Tohle se už fakt nedá. 

foto Kateřina

Málem bych zapomněla

Orlíčková sezona je v plném proudu.

Baltský les rok 1

Baltský les žije.

Že bych nakonec vynalezla efektivní a ekologický způsob, jak přimět jehličnany zakořenit v našem lesíku? Že by?