Mimořádná viditelnost. Horizonty jsou dosud vidět.
Slunečno a zima.
............................................................................................ a babiččina klubíčka
A včera totéž v černobílém provedení.
Dnes nesněží, zato mrzne. A jižní stráně ve slunci tají.
Co tají, nevím...
Cibule kvetou, včely létají. Nebo taky ne.
Mrzne.
Prší.
Sněží.
Čtu.
Honza dřevorube a hrabe se ve sklepě.
Maminka se cítí být v ponorce.
Jak dlouhou budou trvat tyhle tři týdny?
Další týden, stejný, nebo skoro stejný jako ten předchozí.
Po sněhu ovšem ani památky.
Když zítra nebude pršet, pustím se do stříhání stromů.
V zámku pod podlahou našli spoustu starých papírů. Je toho plná velká škatule. Nejprve jsem jásala, když se objevila datace kolem roku 1860. Teď jsme docouvali do roku 1707. Úplné dějepisné dobrodružství. Škoda že nejsem schopná ty muří nohy rozluštit.
Takže dnešní výprava do zámku je mimořádné zpestření koronavirového stereotypu.
Tolik průhledů a na jejich konci vždycky spousta světla.
V knihovně jsem konečně douspořádala regionální oddělení. Jsem geroj!