Šestnáctá sezona

Šestnáctá sezona, pokud dobře počítám, začala zhurta: z mrazů šup do tropů a šup zase zpátky. Šeřík v dubnu? Orlíčky v dubnu? Sněžení v dubnu? No jo.

Každopádně klimatické běsnění na Kolomažnici je už mnohem víc Honzovou starostí a já se budu držet práva střídmě poradního. A háčkování. Aspoň doufám.

Na schovávanou...

... si s námi slunce hrálo celé odpoledne. Nejprve se schovalo za tak dramatická mračna, div že nezačalo sněžit, pak pálilo ze všech sil, a když jsme se nakonec vypravili do zahradnictví, lilo jako z konve, a střítežské vřesy jsou tedy poněkud rozmlžené.

Ale mám moruši!

Fragmenty

Ropucha pod našimi schody. V tom vedru a suchu  se musela nejspíš zbláznit.
Spousta sázení divizny velkokvěté mimo záběr pod vedením hlavního zahradníka Melichara.
Podvečerní oheň.
Podvečerní světlo.
Hromada práce před námi, něco málo za námi.
Sběr semen čínského karafiátu.

A nakonec jsem se svalila na vyhřáté schody a tupě zírala přes cestičku na branku. Výživnej den.

On the road

No tak, kde jsi?

O kolečko víc

Vytrvalost

Můj dědeček na cestičce pod dolními schody v místech, kde dnes roste obrovská udatna. Polovina třicátých let, zahrada je sotva batole. Obrovské floxy se od těch dob přestěhovaly o kus dál k brance, kde se o naši pozornost perou se zákulou japonskou. Pivoňky pod schody rostou však stále na stejném místě, osmdesát let v plném květu, tomu se říká vytrvalost.

První z digitalizovaných fotografií nalezených ve strašidelném domě.

Chvilka na schodech

Kafe na vyhřátých schodech pod zápražím. Levandule, divoké kohoutky, špendlík hlavatý (vypadá teď jako vrba, co?) a vpravo růže Nahema. Moc se jí v tom letošním suchu nedaří.

Do školy

Dnes a pak ještě čtyřikrát.
Kdysi jsem z těch dlouhých schodů skákala samou radostí. Teď se radši držím zábradlí.
Ale těším se stejně.
Nebo víc.

Na cestu

Vyrážím.
Je po maturitách. Konečně.
Svoboda!

Chundelatě

Japonská invaze u naší branky: zákula jede!

Doma

Tohle je pro mě doma.
Nejvíc doma.

A utěšeně to doma zarůstá.

Na silnici do Prášil...

... jeden mladý cestář žil.
Kdežto u nás jsem kamení roztloukala a cestu mezi zahradami štěrkovala já.

Na procházce...

... s rodiči.
K rybníku a zpět.

Podzim

Leze na mě podzimní lenora. Zpomaluju. Zazimovávám.
Nakonec dojde i na knihy...

Linie

Máme milé sousedy.
Sousedé mají milou dceru.
Dcera vyznává alternativní životní styl východního typu. Jsme vrstevnice, a tak mě neponaučuje, ale přívětivě informuje.

Vrba, kterou jsme vysadili - celkem logicky - na nejvlhčí místo naší zahrady, je strom mrtvých.
Špičky přesévavých divizen, které trčí z naší skalky, narušují tok energie čchi na západní straně domu. Myslím, že z toho plyne nechuť k přijímání hostů, pokud si to ovšem s něčím nepletu...
Nová cestička před domem je příliš rovná, což odporuje harmonii feng-šuej.
Nebude to dlouho trvat a ta cestička zaroste, poznamenala jsem a zdržela jsem se jakýchkoli dalších komentářů.

Zarostla. Naši nevítaní hosté od nás budou odnynějška prchat feng-šuej organicky klikatou cestičkou a klopýtat přes jetel, až je poženeme vrbovými pruty.

Floxy navždy!

Znovu a znovu a znovu rozkvétají. Floxí perpetuum stabile.

P. S. Pro RG do nebe: Letos byste fakt koukal, milý pater!

Pozdní floxy

Jak se srpen chýlí k začátku školního roku, vysoké fialové floxy dokvétají a nastupují nižší floxy jemně růžové s tmavším středem. Malá náplast na konec prázdnin...

Pro Bucháče do Londýna...

Tak, Bucháč, koukej: zahrada 2. 8. 2013!

Všimni si stromku vpravo ve stráni: moravský sladkoplodý jeřáb, následník té staré jabloně.

Příliš nepostupuju. Vedro a slunce, přičemž slunce je mnohem nepříjemnější...

Roh zídky je definitivní - až na příklop, chybějí mi placáky.

Babiččina džungle. Anička ji dost zredukovala :-)

Angrešty se povedly. Hned první rok úroda!

Koukej na to psí víno na plotě - přesně podle pradědečkova plánu!

Tyhle dva snímky jsou vzpomínka na prababiččinu džungli...

Nové jabloně! Sice chytily mšice, ale jinak se jim daří.

Úroda černého jeřábu

Dřevaři přijeli kácet do sousedství, a tak podřízli i tu téměř suchou jabloň - polena jsou už v dřevníku :-)

Maliniště, švestka a marný boj s prababiččiným keřem!

Koukáš, co?!

Náš letošní lesní kompost, ze všech kompostů ten největšejší!!!

Teď už je vysoký asi tři metry :-)

Tráva v lese je suchá na troud. Déšť nikde. Asi tam začnu pěstovat levandule...

S Aničkou jsme vyčistily cestičku do lesíka.

Vyhlédla jsem si jedny zahradní židle - líbily se mi, dokud jsem si nevšimla ceny - takže zase nic :-)

Tohle je pohled z lavičky ze skalky. Rok od roku lepší.

No, Bucháč, co ty na to? Aha?!