Můj dědeček na cestičce pod dolními schody v místech, kde dnes roste obrovská udatna. Polovina třicátých let, zahrada je sotva batole. Obrovské floxy se od těch dob přestěhovaly o kus dál k brance, kde se o naši pozornost perou se zákulou japonskou. Pivoňky pod schody rostou však stále na stejném místě, osmdesát let v plném květu, tomu se říká vytrvalost.
První z digitalizovaných fotografií nalezených ve strašidelném domě.
Žádné komentáře:
Okomentovat