Šestnáctá sezona

Šestnáctá sezona, pokud dobře počítám, začala zhurta: z mrazů šup do tropů a šup zase zpátky. Šeřík v dubnu? Orlíčky v dubnu? Sněžení v dubnu? No jo.

Každopádně klimatické běsnění na Kolomažnici je už mnohem víc Honzovou starostí a já se budu držet práva střídmě poradního. A háčkování. Aspoň doufám.

Tradiční foto

 

Jako vždycky ze zápraží. Skalka v deštích bují.

Dnes toto

 

Dnes se jaro tváří, že je jaro. Zřejmě mu to dlouho nevydrží.

Lockdown, den 183.

Karanténa, den 55

Zpoza kopců hřmělo.
Zase jen pár kapek.

A přitom u Velíšků dnes navečer takový slejvák.

Karanténa, den 41

Zatímco venku jaro jede, jarní úklid se vleče, chromý na obě nohy.

Máme konečně přebraný a uklizený botník!

Karanténa, den 29

Stejné místo dnes a včera.
Konečně prší.
Už jsme si mysleli, že se Kolomažnice suchem rozsype na prach.

Jsme doma.
Maminka čte.
Honza se hrabe ve sklepě.
Já se drobet vztekám s webem a háčkuju.

Zkouším vymýšlet nějaké plány na dobu potom a slyším, jak se Všemohoucí mezi mraky tiše pochechtává.

Karanténa, den 25

Zelenočtvrteční postřižiny: stráň pod domem porichtovaná, další díl plotu nakrátko.

Šátek nafotografován, návod in progress. Jsem tragéd.

Karanténa, den 23

Dochroustala jsem pořezané roští. Zítra se pustím do loňských sněhů, kde že ty jsou...

A první téměř letní podvečer.

Karanténa, den 9

Další dávka křoví v lesíku.

Maminka vyrazila na šišky. Je jich na zahradě po všech těch vichřicích asi miliarda.

Honza vzal útokem sběrný dvůr, dnes nečekaně otevřeno.

 A zase šátky. Mám radost z těch fotogenických dveří. Že mě to nenapadlo dřív....

A čelem vzad

Skalka je suchá jako troud, achjo.

Časosběrná

Pohled ze zápraží, znovu a opět. Nemůžu si prostě pomoct...

Květná

Tak jsme mávali ramos olivarum ze všech sil, a stejně to skončilo ukřižuj ho...

Po práci legraci

Celý den jsem kmitala po zahradě.
Posekáno.
Zčásti ostříháno.
Pokračování zítra.

Teď už jen čtu a háčkuju.

Kytice šeříku

Zkrácený a svázaný šeříkový keř rozkvetl.
Ostatně kvete všechno. Všechno najednou.

Rozdíl jasně vidíte

Předevčírem, včera a dnes.
Zítra nejspíš už nevystrčíme ze dveří ani nos.

Baterka

Podvečerní slunce si na zápraží pohrává s baterkou.

Dědeček

Před padesáti lety touhle dobou.
Autentická barevná fotografie z roku 1967. Ano, už tehdy dorazila taková vymoženost až na Kolomažnici...

Tolik se toho změnilo. A přitom stejné zápraží, stejná forzýtie, čemeřice roste pořád na stejném místě a červená lavička se stále volně potuluje po zahradě.

Ovšem aktuální mimino Mikuláš je o dvě generace mladší.

Dědeček odešel na věčnost právě před pětatřiceti lety.

Za dveřmi...

... se dlouží stíny. Podzim se plíží podél zídky pod zápražím a pokukuje, kdy už konečně babí léto odvane, aby mohl ze všech sil zazvonit na zvonek.

Horký den

Horký den. A tak došlo nejen na plavky, ale i na vlahý podvečer.

Zápraží

Vyřezáno, vyčištěno.
Navoněno.
Levandulí.