Zpětně

První sněženky jsou tu a ta spavá letargie nebo mírně depresivní únava, či co mě to v prosinci postihlo, se pomalu rozpouští.

Takže zpětně a letem světem. V podstatě doslova: světem.

Vánoce na Tři krále v Písku. tři lumpové na střídačku v krabici po plyšových hadech. Krabice i hadi slavili úspěch,

Nečekaná výprava do Litvínova. Z Pošumaví působil cíl dost dystopicky. Realita to zdaleka předčila.

Víkend se Spajdrmenem.

Knihovna doma stále nedopřebraná a nesrovnaná. Je to děs!

Cesty do práce jsou každý den jinak malebné a cesty z práce bývají někdy i bubácké.

S maminkou na Sudkově výstavě v Umělecko-průmyslovém muzeu.

S Rozárkou v Poděbradech u jejich nových polic, jakou náhodou stejných jako máme u Velíšků...

A konečně v knihovně s Jane Austen v 1000 puzzlíkách, jejichž poskládání dá tisíckrát méně práce než ten zatracený tisíc let neaktualizovaný knihovní katalog. 

 

Na písáku

Nedělní odpoledne s Melicharem na písáku za Starou Boleslaví.

Dalo práci vybrat korektní nenahatý snímek toho tříletého vodního živočicha.

Stejný parník jsem měla ve stejném věku. Dobře, ten můj tehdy byl asi o odstín světlemodřejší.

Koza na plotě

Když jeden jede českými zeměmi, ledacos potká.
Třeba kozu na plotě.

Kdo se práce nebojí...

... ten si k ní i lehne, říká s oblibou můj táta.
Při výměně prasklých hřebenáčů na staré eternitové střeše našeho včelína to ani jinak než vleže nešlo.

Poslední listí

Hračka

Muž pořídil novou pilu a novou dřevorubeckou sekeru a pustil se do starého dřeva.

2013: ohlédnutí za zahradou

Leden 2013: napadlo neobvykle rychle neobvykle mnoho sněhu.

Únor 2013: sníh se udržel i po většinu února.

Březen 2013: březnové mrazy a další várka sněhu způsobily dost škody.

 

Duben 2013: konečně jarní slunce!

Květen 2013: i skála se zazelenala!

Červen 2013: mák východní při cestičce k domu

Červenec 2013: dokončená zídka a rovinka pro stůl. Díky, Aničko!

Srpen 2013: nedokončená zídka a veliké vedro...

Září 2013: babí léto

Říjen 2013: hrabání lesíka, pravidelná tapíří akcička

Listopad 2013: velekompost lesní

Prosinec 2013: vysázeno, dořezáno, hotovo, konec!

Rekapitulace zahradní 2012

Co jsme loni spojenými silami stihli?

Soused-stavitel dodal zeminu a Rozárka s Honzou dosypali terasu při domu, takže je úplně rovná. Dnes již s pěkným trávníkem (pomineme-li zimní řádění krtka).

Soused rušil část trávníku, a tak jsme se s tátou hmoždili se zachráněnými drny. Deset metrů převýšení v našem skalnatém terénu byla zjara docela fuška.

Moje hlavní letošní práce: rozvozit/roznosit divoký lesíkový kompost a založit nový. Ještě teď si připadám jako kompostový Sisyfos...

Honza konečně porazil trosku Pottovy jabloně.

S kmotřenkou Aničkou jsme odplevelily prostor kolem bývalé žumpy, táta seřezal zdivočelý a přestárlý pustorýl, a tak jsme odplevelovaly i tady.

Větve z rozlomené jabloně poničily rybízy, toho bleskurychle využil Honza a vykopal je. Konečně!

Práce na dolní kamenné zídce začaly na jaře a na podzim nebyly ani zdaleka u konce. Základ však je hotový, a to je hlavní.

S Antonínem jsme na spřáteleném smetišti našli ubohou a opuštěnou lavičku. Takovouhle parádnici z ní udělal můj muž, ovšem za neopomenutelné asistence kmotřenky Aničky, budoucí natěračky.

Maminčin pestrý volný živý plot vznikl za maminčinými zády rychlostí vskutku kosmickou. Divočina tvořená bršlicí, svlačcem a spol. zmizela během jediného víkendu. Třikrát sláva Aničce, její mamince, Honzovi a mému muži. Moje maminka po návratu překvapivě jásala.

Nové jahodiště na Maminčině. Mulčování kameny se zatím osvědčilo.

O podzimních prázdninách jsme s mým mužem zasázeli více než dvacet stromků a keřů, zatímco ostatní členové rodiny trhali a sbírali metráky jablek. Jen jsme skončili, napadl sníh.

Poslední letošní větší akce: hrabání lesíka. Tapíři jsou zlatí :-)

A to je všechno? Samozřejmě ne. Dvanáct snímků je málo.
Tak ještě přidám.
Maminka nám, na zahradě pracujícím, obětavě a výborně vařila, pečlivě sbírala moniliová jablka, vysekávala stráňky strunovou sekačkou, táta vyklidil a zkulturnil prostor kolem dřevníků, posekal a pořezal hromady dřeva a přestěhoval sbírku mých kamenů (jaký nerozum!), teta Alenka přispěla nejen skvělými zahradnickými radami a množstvím sazenic, její muž Ruda šplhal do korun jabloní, kam se nikdo z nás neodvážil, Antonín ochotně stěhoval, co bylo třeba, Rozárka sekala trávu a Hana hrabala, strýc Toník vzpomínal na časy bezmála osmdesát let vzdálené, soused pan F. pomohl, kdykoli bylo třeba, a nejen se splašenými včelami, sousedka paní K. ostřížím zrakem sledovala naši zahradu, když jsme nebyli doma, sousedka paní Ř. (právě 90 let) nás chodila kontrolovat, jak se činíme...

A babička se na nás shora jistojistě mračila (Tohle bych nikdy nedovolila!) a dědeček se shora docela určitě smál (Právě tohle jsem měl v plánu!).

Pro hnůj

Máme nové stromečky. Jsou ze stareodrudy.org. A je jich hromada. Přesně dvacet tři. Pustili jsme se do sázení: běhala jsem po zahradě s provazem a zeměměřila, manžel ryl.

Co jsme všechno potřebovali minule? Aha, nemáme hnůj! Vyrazila jsem za naším sousedem panem F., který pomůže v každé situaci. Ten rozpadlej bude lepší, usoudil pan F., dojdi si na louku. Žijeme v líné době. Nedošla jsem, dojela jsem, na louku je to totiž pěkný kousek.

 
Ale ta panoramata!
Hnůj se skrýval pod džunglí z plevele a byl dokonale rozpadlej.

Cestou tam jsem frčela loukou cesta necesta, zpátky jako s hnojem.