pátek 26. května 2017

čtvrtek 25. května 2017

Jubilejní

Dnes příspěvek s číslem 1934.
Kdyby měl dům ve štítu uvedený letopočet, bylo by to právě toto číslo.

A takhle jde na Kolomažnici čas. Totiž škobrtá přes kamení.


pondělí 22. května 2017

Isti sunt...


Sobotní dvojkřtiny.

Viktorie Marta a Mikuláš Jeroným, rozmazanější než obvykle.

A trocha farního veselí.


pátek 19. května 2017

A po tmě strach



Letos poprvé vykvetl. Na podzim uvidíme.

Třeba pak přestanu hledat to zatoulané klokočí po babičce.




čtvrtek 18. května 2017

Modrá není dobrá...


... modrá je nejlepší!

Lesík je po letech travnatý a pomněnkový.





středa 17. května 2017

Brum


Kvůli mrazu a sněhu letos se zpožděním. Ale rozrůstá se...
Ovšem to tempo. To tempo!


úterý 16. května 2017

Cítíte tu vůni?

Růže Hugova.
Moje každoroční okouzlení.




pondělí 15. května 2017

Přešlá mrazem


Šalvěj je pryč, magnolie pomrzla, z třešní mnoho nebude, první jahody také nic, oba mladé nonetity jsou zřejmě bývalé nonetity a podobně by se dalo pokračovat ještě dva tři řádky.

Ale!
Mirabelka vypadá náramně nejen na fotografii. Zvonkové rozkvetlo. Malým borovicím v lesíku se daří (zatím). A ti slizouni španělští dosud nevystrčili ani parůžek.

Takže na povelikonoční závěje a mráz vlastně docela dobrý.


sobota 13. května 2017

Stíny


 Už jsem v tom podvečerním světle zase až po uši.



Krásnější a krásnější


Rok od roku víc.
Pavlo, díky :-)


pátek 12. května 2017

Stromy

Letos zase o několik hrstí jehličí lesovatější.





Ráno na skalce


Ve stínu se  skrývají ledoví muži a na slunci už číhají prázdniny.

čtvrtek 11. května 2017

Jeden je málo...


... na tak velkou zahradu.

Naši skalkoví trpaslíci s jednou čepicí a medvědem Hufnáglem.

Fotografování v záplavě rožce plstnatého má u nás mnohaletou tradici




pátek 5. května 2017

Kde nejsem


Nejsem na zahradě.
Nejsem ani tady. I když se mi dnes zdálo, že ano.

A nejsem ve své kůži.

úterý 2. května 2017

Šest let




Rodinné fotografování, to byl proces!

Všichni hezky stoupnout kolem dědečka. Davide, nejsi vidět pod tím stolem!
Neopírej se o klavír, Evo, je to samej červotoč!
Dívejte se do objektivu!
Co se všichni tak tváříte?
Co se všichni tak pitomě smějete? 
(Rozesmátou variantu tohoto snímku jsem zatím ještě nenašla. Ale pamatuju si ji.)
Připraveni?
Natahuju samospoušť...
Tááák! A ještě s dortem.

Květen 1979, dědečkovy 75. narozeniny. Potomci a prapotomci i oslavenec se tváří zběsile: napůl pobaveně, napůl nedůvěřivě. Neporoučí se ten stativ nakonec k zemi?

Možná  jo, směje se Pavel.
Cuknu kobercem a letí, napadne Davida.
Taková nuda, myslí si Eva a tváří se jako pubertální puchejř, jen jen prasknout.

To jsem teda zvědava, jak dlouho tohle bude fungovat, říkala jsem si tehdy s patřičným výrazem (viz foto) a totéž mě napadlo, když byl tento blog úplně čerstvé miminko.

A vida, už je mu šest let.

Právě dnes by dědečkovi bylo 113 let.

pondělí 24. dubna 2017

Blogové volno


Venku poletují třešňové květy nebo sníh nebo oboje a já ležím v posteli a vůbec. Mám zachovávat pět té: ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, transport je však naopak zakázán. Takže šok to není, aspoň podle toho, co si pamatuju z gymnaziálních hodin branné výchovy...

Těším se, jak si v přestávkách mezi tichem a tekutinami uspořádám háčkovací vzorníčky.
Abych se (například) dobře připravila na toto.

Na shledanou ve zdravějším květnovém povětří :-)


sobota 22. dubna 2017

Dědeček


Před padesáti lety touhle dobou.
Autentická barevná fotografie z roku 1967. Ano, už tehdy dorazila taková vymoženost až na Kolomažnici...

Tolik se toho změnilo. A přitom stejné zápraží, stejná forzýtie, čemeřice roste pořád na stejném místě a červená lavička se stále volně potuluje po zahradě.

Ovšem aktuální mimino Mikuláš je o dvě generace mladší.

Dědeček odešel na věčnost právě před pětatřiceti lety.

pátek 21. dubna 2017

Soubory



Když jsem byla malá, sbírala jsem známky a se spolužáky jsme o školních přestávkách měnili, hádali jsme se, postrkovali jsme se a některé exempláře jsme si pekelně záviděli.

Teď, když jsem velká, nesbírám nic. Vysvětlení nabízí Karel Čapek. Knížek mám/máme doma víc než hodně, ale sbírka to není. Stejně tak klubíčka, to už vůbec ne (trochu se děsím, aby se z klubek nevyklubala spíš choroba...).

Takže nesbírám, zato vytvářím nekompletní soubory.
Knížky Raymonda Queneaua.
Knížky G. K. Chestertona.
Knížky Williama Saroyana.
Knížky A. J. Cronina.
Knížky J. R. R. Tolkiena.
Knížky C. S. Lewise.
Básně Jacquese Préverta.
Detektivky Agathy Christie (vlastně to už asi je sbírka, mám je téměř/nejspíš všechny a některé dvakrát).
Knížky Josteina Gaardera.
Knížky Astrid Lindgren.
Skeny starých pohlednic našeho městečka (toto je pohlednice nejpozději z počátku padesátých let).
Krváky Jefferyho Deavera.
Prózu Jane Austen.
Knížky sester Brontëových.
Medvědí brože a průběžně je ztrácím, takže... Pletacího medvěda jsem ztratila cestou z Brna, achjo, achjóóó!
Slovníky.
Další slovníky.
Ještě další slovníky.
Kameny. Ne minerály, obyčejné šutráky.
A karelované kousky anglické kameniny, vesměs značky Spode, v množství menším než malém.
.

čtvrtek 20. dubna 2017

Poněkud rozmazaně...


Dudlík a jeho Melichar.

středa 19. dubna 2017

Vyšoháj


Hledala jsem nějaká cvičení na přívlastek neshodný a našla jsem tuhle panoramatickou fotografii, jistě řadu let starou, a podivila jsem se, co za horstvo je ten náš Vyšoháj. Perspektiva, mocná čarodějka, zvedla kopce za městečkem o dobrých pět set metrů nad moře a většinu domů a domečků schovala mimo záběr. Kolomažnice je samozřejmě to roští od středu dolního okraje vlevo.

úterý 18. dubna 2017

KEEP CALM CRAFT ON 5

Nějak jsem nepostoupila. S šátkem téměř ani o píďu a s knížkou jen k historce o koberci, takže taky nic. Začala jsem jeden cestovní proužkovaný, protože ten šedošedý je tak objemný, že se mi s ním nechce už nikam vláčet.

Na Bílou sobotu jsem si zase nevzpomněla, jaká je správná česká odpověď na světlo Kristovo, a při Zajásej muselo uplynout několik veršů, než jsem přestala vnímat češtinu jako rušivý jazyk. No jo, stran velikonoční latiny jsem neopravitelná rezavá konzerva, nic jiného. 


čtvrtek 13. dubna 2017

Zelený (plot)


Prvorepublikové vily v Ruské.
Baví mě sledovat, co dělají bohaté vzdálené sestřenky našeho domu.


Některým se daří dobře.
Jiným jinak.

Ale magnolie, ty teda mají výstavní!


středa 12. dubna 2017

V samých bambulích


Včera v Karlíně.

Můj muž by si přál/přeje/chce/musí mít na zahradě sakuru. Nebo aspoň sakurku.
Už jsme vyhlédli dvě nebo tři místa, ale pokaždé dostalo přednost něco užitečnějšího/jedlejšího.

Ale včera, když jsem viděla tyhle superplnokvěté sakuří bambule, mi bylo jasné, co a kam budeme letos na podzim sázet. I když to kam bude potřebovat mnoho diplomacie. Nebo Machiavelliho strategie... A taky ostrou pilu.