Srpnové ostatky 2

Na zahradě. Na skalce, nad skalkou a pod skalkou.
Jeden ze dvou.
Tři ze čtyř.

Advent 22 aneb Před deseti lety

Časy a počty se mění...
Letošní pf bude  v novém zasedacím pořádku.

Přitápíme

Na ohništi se nám nakupila hromádka ostružiní, akátových větviček a jiného nekompostovatelného pichláčí. A tak jsem poslala e-mail jihočeským hasičům, že budeme pálit zahradní odpad, a škrtla jsem sirkou. Oheň vzplál v mžiku jako oběť Ábelova...

... a po deseti minutách bylo po všem.

Jenže nad vychládajícím ohništěm jsem si uvědomila, že jsem chtěla spálit dávno suché natě orlíčku.
Takže druhé kolo.

Když oheň podruhé dohasínal, přišel Antonín s hráběmi a zbytky suché trávy ze stráně před domem.
Třetí kolo.

Na třetí popel už baterie ve fotoaparátu neměla trpělivost. Takže konec reportáže, nikoli však ohně.

S Aničkou

S kmotřenkou Aničkou jsme vyrobily více než dvacet litrů bezovo-mátového sirupu, nejméně patnáct litrů čistě mátového sirupu, zkoušíme sirup levandulový. Ostříhaly jsme v lesíku divoké maliny a pustili se i s Antonínem (skeptickým, nepije čaj) do jejich fermentace. Obnovily jsme cestičku, zdvojnásobily kompost (poté, co slehl), upravily plácek nad skalkou (ode dneška Aniččin plácek) a kdovíco ještě dalšího. Zkrátka makáme jako zjednané...

V korunách

Co to dělá ten náš Antonín?
To jsem z toho na  větvi...

Fotografuje dům shora, přece!

Advent 16 aneb Pamatujete?

Zima 2002: Hana, Honza, Antonín, Rozárka a babička (tedy jejich prababička) nad starými fotografiemi.

Zima 2011: Havel na Hrad!

Narozeninová borovice

Antonín se nejprve díval na dárek ke svým dvacátinám poněkud s podezřením, zda se jeho rodiče nezbláznili. Ale nakonec si sázení stromku užil spolu se svými kamarády.
Borovička přežila letní úpal i podzimní sucho a daří se jí. Jednou z ní bude pořádný strom.

Střihači

Táta a Antonín si zastříhali: brankou už zase můžeme vejít (super, Antoníne) a pustoryl, z jehož nejméně padesátiletých kmenů (dávno již ne větví) by bylo možné vyrábět hudební nástroje, se dočkal radikálního zmlazovacího řezu (statečný táta!).

Sázení

Zatímco někteří dnes sázeli (já),

jiní káceli (táta=dědek a Antonín)...

... a další se prostě váleli (slepýš).

Měla jsem v plánu sázet stromky až na podzim. Jenže... Jeden soused se potřeboval zbavit smrčku (mimochodem, stromek je nejspíš na nějaké přesazování velký, a i když jsem ho podle rady dost zastříhla, patrně se na naší skále neuchytí), druhý soused mi nabídl několik semenáčků ze zahrady (čtyři smrčky a dvě douglasky), má je snad vyhodit? A také jsem ctí a darem dostala kbelík tavolníků. Jarní sázení mám tedy za sebou, letní dosazování vyplyne z aktuální situace a podzimní sázení bude nejspíš čistě ovocné. Chystám se na rybíz, angrešt, třešeň, jabloň Bojkovo (nejen), Tatarovu hrušku, mirabelku a... ostatní mám na seznamu někde v počítači (možná). Ano, a taky dřín!
Táta se už nějakou dobu chystá s pilou na Pottovo jablko, jenže maminka brání. Dnes už to nevydržel a za vlažné Antonínovy asistence uřízl pár suchých pahýlů z naší Pottovy trosky. V zimě zkusím ze zbytku vzít rouby a pak šup se stromem do kamen.
Přestože svítilo sluníčko, bylo docela chladno, přinejmenším slepýšům. Dva jsem našla u cestičky, jak se choulí a zimou jim cvakají zuby.

Zahrada-brokolice

Když jsem v posledních třiceti letech chtěla vysvětlit, kde v městečku stojí náš dům, obvykle jsem zvolila příměr se zeleninou. Řekla jsem: Až uvidíte zahradu kudrnatou jako květák (od revoluce ho nahradila do té doby neznámá brokolice), ze které kouká kousek komína a hromosvod, tak to jsme my! Bylo to právě tak. Tady je důkaz...

Tento snímek z roku 1995 byl pořízen z podkrovního okna domu na protější straně ulice. Kdyby fotograf stál na silnici či na chodníku, neviděl by ani špičku hromosvodu... Ty maličké barevné skvrny vpravo dole, to je náš Honza, Antonín a já.

Stav kolomažnické zahrady se dlouhou dobu v podstatě neměnil. Dědečkova zahrada ve svahu orientovaném na jih zarostla a zdivočela, najednou byla tmavá, vlhká a - studená. Nakonec staré stromy začaly pozvolna odcházet, některé proschly, jiné se rozlomily. Řada z nich musela ustoupit během výkopových prací při pokládání kanalizace, obecního vodovodu, telefonního kabelu i elektrického vedení. Přesto stav zahrady v roce 2007 byl takovýto:

Letos na podzim vypadala stejná část takto...

Oba snímky pocházejí z letošního listopadu.