Lockdown, den 12

 

Tak jsem už zase v knihovně. Dopolední vyučování. To není marné :-)

Odpoledne jsme jeli pro brambory, v čemž poněkud bránily sběračky listí, sousedská parta hic. A pro další dýně. Dýňáky!

A dušičkové věnečky (Hana).

Karanténa, den 25

Zelenočtvrteční postřižiny: stráň pod domem porichtovaná, další díl plotu nakrátko.

Šátek nafotografován, návod in progress. Jsem tragéd.

Karanténa, den 20

Hlavním tématem dne byl dnes kominík. Tentokrát nezpíval. Nejspíš kvůli roušce.
Další kus ostříhaného plotu.
Kousíčíček půdy.
Honza se pustil do sklepa.

Karanténa, den 13

Další slunečný den, karanténa zvolna plyne a my pomalu postupujeme.

Honza odkrývá skálu, maminka zmlazuje pelargonie a já budu svým šnečím tempem stříhat živý plot jistě ještě několik dní.

Doblokovala jsem šátky. Konečně jeden velký/letitý  rest za mnou. Tenhle tolkienovský je poslední, než ovšem doháčkuju další.

Ostříhaný neostříhaný

Stříhala jsem plot a povalovala se v trávě. Tak půl na půl. 

Plot je tedy ostříhaný jen napůl.

Nechala bych ho tak, ale do ulice to opravdu nejde. Zaprší ještě dvakrát třikrát a budou muset kvůli našemu křoví vyhlásit objížďku.

Midsomerské permakulturní okénko

Midsomerské zídky, ohrady, ploty i plůtky mě prostě fascinují.
A tyto mrtvé živé ploty obzvlášť.

 Kdo uhádne, co je na posledním snímku na těch prapodivných tyčích?

Počinek!

Plot je, jako když střelí. Celých nekonečných padesát metrů. Letos všechny keříky natolik dorostly, že bylo možné plot sestřihnout v rovině s pletivem, a tak odpříště se nebudu muset trápit s nůžkami, ale budu moct využít elektrický plotostřih. Pokrok dospěl až na Kolomažnici!

Stav před postřižinami. Výška tři plus. Tolik biomasy!

Většinu větviček a větví jsme s Aničkou rozstříhaly na malé kousky a zkompostovaly. Takový pokrok na Kolomažnici zase nedorazil, aby s sebou přivezl i drtič větví. Poslední odkrojky, pichláčí a hromady orlíčkového šustí spolykal první prázdninový oheň.

Jako v míse salátu...

... vypadá teď náš dům zpoza (zatím) neostříhaného plotu.
Tak jsem si to představovala!

Plot

Dlohodobě nejméně pohledný kus kolomažnické zahrady.
Betonový plot, který postavila obec v osmdesátých letech, když rozšiřovala cestičku na Kavčinec, nemizí pod popínavci tak rychle, jak jsem doufala. Přísavník se zjevně nehodlá přisávat k pletivu  a břečťan na suché skále stávkuje.

Všechny barvy Benettonu

Náš barevný živý plot.
Zadání bylo: co nejpestřejší.
Asi splněno nebo co.

Vítací růže

Někoho vítá květy, někoho vůní, mě obvykle chytne za šaty svými trny. A to jsem jí pořídila levandulové sousedství proti mšicím a krmím ji banánovými slupkami, jak mi poradili. Pěkný nevděk!

Tak či tak, tato růžová růže od Starkla je nakonec opravdu růžová (první dva roky se o růžové mohlo mluvit jen se zapojením veškeré představivosti) a nemalé peníze za ní vydané se ukazují jako velmi dobře investované.

Roste!

Živý plot roste jako z vody. A je čím dál plotovatější.

Na procházce...

... s rodiči.
K rybníku a zpět.

Šaty

Náš západní plot má nové barevné šaty.
A toho kamení je pořádná hromada...

Než napadne sníh...

... a tahle fotografie babího léta se stane pouhou vzpomínkou.

Mimochodem, kalina v popředí potřebuje vykopat a přesadit. Nemáte někdo zkušenosti s kořenovým systémem kaliny?

Plazivci II.

Dědeček plánoval vysadit k plotu psí víno. Nikdy k tomu však nedošlo.
Až nyní.

Přísavník neboli loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata) si dal na čas, než se začal přisávat. A protože exempla trahunt, samovýsevem se nahoře u plotu objevil tento maličký loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) – dědeček zřejmě na své plány nezapomněl...

Plazivci I.

V polovině osmdesátých let postavila obec v akci Z (pamětníci jistě vzpomenou) tento plot výměnou za pruh pozemku, o který se rozšířila cestička na Kavčinec.

Beton za ta léta získal nejen trhliny, ale i určitou patinu - a teď mu roste fungl nový kabát.