Ta deka

Moje háčkování zachází na úbytě. Čas by byl. Ruka už v podstatě nebolí. Jenže chybí odbyt. Takže se snažím vymyslet něco netitěrného, co by mě bavilo a zároveň co by k něčemu bylo. Šátků  mám zkrátka příliš, o tom jindy.

Takže deka z jedné veliké špulky buretového hedvábí. Hotová je už delší dobu, ale protože zbylo maličko materiálu, přibyl nenápadný lem. No, spíš lemíček.

Lockdown, den 103

 

Copak to asi je?

Lupeny

Co jsem před týdny zkoušením klopotně vyzkoumala, to jsem během fotoaparátovy nepřítomnosti s lehkostí zapomněla. Někdy si vážně připadám jako pořádnej tragéd.

Detaily

Tohle je nejpodvečernější světlo, kterým Kolomažnice disponuje. Ještě pár minut a slunce se nadobro schová za Vyšoháj.

Detaily mě těší.

Chtěla jsem ostrost, tak ji mám. Na výstavu to samozřejmě není ani zdaleka, ale pokrok oproti mobilu/starému nemocnému aparátu je zjevný. Hurá.

Zbytky loňského roku

Mechově

Nejen mimi je hebké ňuňuňu...

Sedátko

Sedátko z drnu. Jako měl Jaromil, který ke štěstí přišel.

Black & white

Letošní první zima.

Bez klubíčka, ale s růží aneb YARN ALONG 93

Klubíčka: V barvě mezi první a poslední růží, ovšem stále nesmotaná...

Růže: Zmoklé. A já unavená.

Jehnědy

Jaro!
Včely!
Hurrrrá!

Tohle je fakt moc!

14. 2. 2014

Konec dubna? Ne, polovina února a fous.

20. 2. 2014

Na silnici do Prášil...

... jeden mladý cestář žil.
Kdežto u nás jsem kamení roztloukala a cestu mezi zahradami štěrkovala já.

Nemám ráda únor!

Protože celý svět má tuto podivně hnědozelenošedivou barvu-nebarvu, moje nálada s ní ladí a jaro je daleko, předaleko...

Ještě že je ten únor tak krátkej!

Prší...

Stavím z kolomažnických kamenů a z kamenů z okolí. Všechny vypadají stejně - prostě šutry.
Jen zaprší, zídka se změní v mineralogickou sbírku.

Až se zima zeptá...

... našeho dědka, mávne rukou ke dřevníku.

L´important c´est la rose

Naše růže.
Růže popínavé, růže v živém plotě, růže solitérní, růže plazivé, růže popínavé, růže babiččiny.
Omlouvám se těm, které jsem vynechala...

Jako vrabci z Čech...

... smála se babička, jakmile se čekalo na dědečka, když otálel s odchodem. Pak vrabci na dlouhé roky zmizeli. A teď jsou zase tady. Na správné adrese. U Brabců.