Jaro? Masopust!

 

Ježek už má téhle zimy nezimy také dost. Včely létají navzdory vichřici, my jsme vyrazili do masopustního původu, ani nebylo třeba se strojit, vítr nás patřičně upravil.

Karanténa, den 33

Pár podvečerních minut s háčkem, kafem a rozkvetlým Kančovem.

Dnes jsme s maminkou přebraly všechny peřiny, polštáře a deky. Začátek gruntování v podkroví. Mám nos plný prachu.

Další klestí v lesíku. Konce to nebere.

Honza postavil domeček pro ježka, je to recyklovaná bedna od staré decimálky. Krmítko pro veverky visí a dnes byla přistižena jedna černá, jak si pochutnává na vlašském ořechu. Tak vida!

Fragmenty

Ropucha pod našimi schody. V tom vedru a suchu  se musela nejspíš zbláznit.
Spousta sázení divizny velkokvěté mimo záběr pod vedením hlavního zahradníka Melichara.
Podvečerní oheň.
Podvečerní světlo.
Hromada práce před námi, něco málo za námi.
Sběr semen čínského karafiátu.

A nakonec jsem se svalila na vyhřáté schody a tupě zírala přes cestičku na branku. Výživnej den.

Vedro

Nic se mi nechce.

Návštěva

Návštěva ze zlatých časů.
U nás jsou spíš škvoři a ty podivné berušky mnohotečné.

Quo vadis?

Když vysvitne slunce...

Zátiší s kosem

Poskakují, zpívají a pózují pro fotoaparát.

Jeden a druhý

Letošní slepýši májoví. Jeden bez ocásku (mizerné sousedovy kočky!), druhý komplet.

Před svatým Jiřím

Není to had ani štír, a tak na nás vykukuje už teď.

Dárek od...

... sousedovy kočky.
Asi si všimla, že právě takhle si poslední dobou připadám.

Ťuk ťuk, klep klep!

Jdu si takhle naším lesíkem a najednou klep klep, ťuk ťuk.
Povídám: Dále! Ale žádné dveře se neotevřely.

Zato do akátu nad mou hlavou buší strakapoud.

Konečně žlutá!

Talovín kvete a včely bzučí, jako by bylo jaro...

Moucha

Maminka a slepice

V září 1947 nastoupila maminka do první třídy, bylo jí necelých šest let. Babí léto muselo být obzvlášť teplé, jak lze soudit podle sporého oblečení a také podle borovic, které tehdy v lesíku hromadně uschly.

Maminka stojí se slepicí v náručí před improvizovanou ohrádkou nejspíš před domem. Zřejmě se jednalo o nějaké zvlášť teplomilné plemeno kura domácího, poněvadž rozpálená kamenná jižní zeď by z obyčejných slepic udělala brzy křupavou pečínku.

Motejl

Když v polovině července rozkvetly komule, na zahradě poletoval jen párek žluťásků tu a tam bělásek. Jinak nic. Asi jim letos komule nevoní, myslela jsem si. Ale ukázalo se nakonec, že motýli měli jen obyčejné zpoždění. V srpnu se jich totiž vyrojily desítky - a všichni byli náramně plaší.

Až teprve v posledních dnech se mi podařilo vyfotografovat tyhle dva. A to komule ( nejen tato velká před domem) kvetou z posledního...

Marně...

... jsem se snažila vyfotografovat babočku na naší komuli.

Jako šnek...

... se vlečou letošní maturity. Prázdniny ovšem poletí jako splašené. Kde jsi, rovnováho časová?

Okousáno

Červotoče jsme vypudili z domu, tak si asi pozval pomocníky na zahradu. Šafrány! Bobkovišeň! A jeden maminčin (posvátný) rododendron připomíná éru děrných štítků.

Hadi a štíři

Ti vylezou až zítra, ale ještěrky už drandí po zahradě. Tato navíc přestrojená za hada...

První letošní slepýš, polovina dubna 2013