PF 2023

 Ať nás všechny v roce 2023 za dveřmi  čeká co nejvíc radosti!

Radostné!

 

... laeti triumphantes...

Kéž by už konečně!

Jak jsem se stala...

 ... obecním čertem. 

Život člověka dokáže překvapovat dennodenně.

První adventní

 

... a bude v den onen světlo velké, aleluja.

Radostný advent!

Maminka 81

 

Ne 18. I když si tak nejspíš někdy připadá.

A Kolomažnice z  pohledu,  jako když jsme byly malé, Před dvěma a třemi generacemi.

Na západ!

 
Vyrazili jsme na západ. Pomalým výletem.

Zastavení první: maminka a kadovský viklan.

Část obytné části velkostatku, kde se narodil maminčin otec - můj dědeček. Díky, soudruzi, za péči.

Samozřejmě  jsem se zeptala, jestli tamější kozy jsou opeřené nebo co. Jsou takové všechny, nejen v Manětíně.

Za Karlem Čapkem a kouskem Anglie v Chyších. Tolik se mi stýská po High Peak...

Panenka skákavá neboli Mariánské Skoky u Žlutic, Barokní ruina poutního kostela v někdejší čiperné vesnici, zničené vysídlením, dosídlením, dalším dosídlením a nakonec zatopením. Chybí té někdejší péči jen panelák na kopci.

Ke konci cesty zjišťujeme, zač je toho Loket.

A konečně v cíli! Rudovi je osmdesát let.

Den předem

 Republice je 104 let a maminka si na její počest tentokrát nezlomila ruku.

Ta deka

Moje háčkování zachází na úbytě. Čas by byl. Ruka už v podstatě nebolí. Jenže chybí odbyt. Takže se snažím vymyslet něco netitěrného, co by mě bavilo a zároveň co by k něčemu bylo. Šátků  mám zkrátka příliš, o tom jindy.

Takže deka z jedné veliké špulky buretového hedvábí. Hotová je už delší dobu, ale protože zbylo maličko materiálu, přibyl nenápadný lem. No, spíš lemíček.

Mlha

 

Dnes mělo být teplo a slunečno. Byla mlha a zima. Předpověď v mobilu trvala sveřepě na svém bez ohledu na skutečnost. Řekla jsem si, že jedenáctá rozhodne. Mlha se nerozplynula. Takže místo na zahradu jsem vyrazila do práce.

A po roce...

 

... zase ty barvy.

Cestou do práce

Jak ten podzim dokáže pozlatit realitu! Šmídův pivovar, za socialismu státní technická památka, proto dnes v troskách, vypadá vyloženě malebně.

Plyne z toho nějaké poučení? No ano, bajka by se o zrádně líbivém světle dala napsat...

Zpětně knihovna

 

Knihovna se nepřestěhovala. 

Stále straší v zušce, A ta ve škole. Tři v jednom. Totiž čtyři. Ještě školka.

Ale máme nový knihovnický program. Je skvělý! Mám mnohem víc času na balení knih. 

Taky dostanu novej počítač. Brzy. Knihovnický program se přestane kousat s windowsovskou vykopávkou. Budu mít opravdové office, ne ten zadarmový prográmek, který spolehlivě rozhodí každou tabulku.

Knihovna se nepřestěhovala. A asi se hned tak stěhovat nebude. Tak stěhuju knihy zase sem a tam a vyřazuju, co se dá, a vláčím se s tím do zámku, protože se mi podařilo ukořistit provizorně dvě cimry jako sklad. Třeba se v současné knihovně bude líp dýchat. 

Knihovní blog (poněkud improvizovaný) je tady a obvykle pokulhává s určitým zpožděním za knihovním webem.

Zpětně prázdniny

Klukům během léta narostly plovací blány. Já jsem do té ledárny nevlezla, tohle mě fakt už přešlo.

Melichar nastoupil do první třídy? Mikeš je předškolák a Titi je největší vykuk.

 

Zpětně červen

Letos celý rok (až na pár dní uprostřed léta) průběžně prší. Někdy trochu, jindy víc a tu a tam jako z konve.

S orlíčky to tentokrát dopadlo nevalně, zato jetel inkarnát se nám samovysel, přestože mu mráz nesvědčí. Prý.

Zpětně Krumlov

 

Stáhla jsem konečně do počítače první miliardu záběrů. Začnu  Krumlovem v pozdním jaře...

Nečekaně příjemné tři dny s maminkou. Shodly jsme se na tom, že žádné památky nebudou, že se budeme jen tak potloukat po městě, vysedávat v kavárnách a rodinnou skupinu na vocapu zahltíme snímky dokumentujícími naše nicnedělání. Jak jsme si předsevzaly, tak jsme i (ne)učinily.

Fotoateliér Seidel, nevěděly jsme, na co koukat dřív. Táta by byl nadšený.

Bretaň, nebo Krumlov?

K tomuto místu na dřevěném mostě se váže jedna tátova prastará cyklistická historka, mávaly jsme k nebi ze všech sil.

Tohle po nich zbylo, říká maminka na posledním snímku a ukazuje na díru po komunistické ceduli, která překrývala název mostu Edvarda Beneše a kterou si čert před třiceti lety odnesl.

Dnes je ten slavný den...

 

... kdy k nám byl zaveden pevný internet.

Konečně.

Provizorium je u konce, přinejmenším provizorium tohoto typu. A marné nadále budou výmluvy na nepohodlné mobilní připojení, neohrabaný mobilní bloger a na nedostatek času.

Blog se (snad) vrátí tam, kde býval, totiž k nepravidelně deníkovým záznamům o kolomažnické zahradě, háčkování a tak vůbec.

Chundelatý lesík

 

Zatímco u tety na Chebsku ani nekápne, u nás jsme se propršeli a promrholili obdobím orlíčkovým až do období kohoutkového a celá Kolomažnice vypadá jako jedno obří křoví...