Záhon

Když jsem byla malá, západní část naší dolní zahrady byla užitková: brambory, zelenina, pařeniště, jahody, mraky rybízu (jako ostatně všude jinde), angrešt, jabloně, švestky, mirabelky a velký sud s vodou. Zkrátka vypadalo to tam v podstatě jako na dědečkově plánu, jen linie nebyly geometricky přísné, ale spíš organicky rozvolněné (jak se zřejmě dnes říká na webech s alternativním přístupem k půdě).
Málem bych zapomněla na kamennou nádržku poblíž plotu... Tam totiž kdysi vedla stružka ze sousedního Jansíkova sadu, pramínek přiživovaný trativodem z domků V Židech. Touto šedou vodou z nádržky se zalévalo, můj strýc Toník si na to pamatuje, a přebytečná voda odcházela přepadem do kanalizace. Za mých časů bývala nádržka již prázdná, sice vlhká a uvnitř porostlá mechem, ale bez přítoku, protože stružka zmizela při stavbě nyní již bývalého socialistického septiku, fuj.
Postupem času, jak moje babička stárla, zeleniny v této části zahrady ubývalo, až nakonec zbyly jahody, ubohé, vyžilé chudinky. A tak při zakládání živého plotu-neplotu na Maminčině, vznikl nový jahodový záhonek s novými sazenicemi jahod (Senga sengana a ještě jeden druh, jehož jméno krátce po vysazení odnesl déšť). Záhonek dostal ohrádku (2 krát 4 metry) a vznikl zeleninovo-jahodovo-bylinkový prostor pro pěstování v příští sezoně. Z předchozího záhonu zbyl velký trs libečku a několik topinamburů a zbytek plochy čeká na zimní zamulčování (snad omezí bršlici) a jarní výsadbu či výsev.
A nejlepší na celém záhoně je to, že se mamince ohrádka líbí, i když záhon zatím připomíná spíš vysloužilé dětské pískoviště. Heč!

Dědečkův plán, jen zčásti realizovaný (pravděpodobně rok 1933)

Sazenice jahod v netkané textilii, zamulčováno kamením - možná efektní, rozhodně však funkční

Současný, mírně provizorní stav: jahody, libeček, topinambury a trocha plevele v ohrádce z nehoblovaných prken (celkem 200 Kč), která jsou ukotvena obyčejnými starými kolíky ke stanu.

Napřesrok? Možná... A to maminka chce ještě pěstovat dýně, zřejmě po vzoru Hercula Poirota.