V jámě

Vždycky jsem si docela zakládala na tom, že na rozdíl od mnohých rodilých Pražáků znám Prahu jako své boty. Pýcha ovšem předešla pád. Poslední týdny, kdy mám tu a tam čas courat se městem, aniž bych odněkud někam jako šílená pádila, ty poslední týdny ukázaly, že jsem mimo mísu, že jsem přímo – v jámě.

Tak třeba tato pasáž. Nevzpomínám si, že bych tudy kdy šla.

Pasažér do pasáže vstoupí v Navrátilově ulici kousek nad Novoměstskou radnicí, propasíruje se chodbami Úřadu městské části Praha 1 a hle, již stojí ve Vodičkově v sousedství Dívčí školy. Tak.

Na tom by vlastně nic zvláštního nebylo, takových pasáží v Praze přece je... Jenže v téhle pasáži je poměrně strmé schodiště a vede nečekaně hluboko, jakoby do nějaké jámy (a to vše v rámci městského úřadu :-) ).

Zdejší zástavba v sobě totiž skrývá staré tajemství: v 14. a 15. století se zhruba v těchto místech nacházela přírodní deprese, bažina při povodních zaplavovaná Vltavou a zasypávaná středověkým odpadem. Zkrátka odpadní jáma tak rozsáhlá, že se po ní nedaleká ulice dodnes jmenuje V Jámě. A že zasypávali hojně, velmi hojně, velmi dlouho a velmi úspěšně, dokazuje, že si dnes žádného zvláštního převýšení v ulicích ani nevšimneme. Po středověké jámě tu zbývá množství archeologických artefaktů v zemi pod ulicemi i domy (podrobnosti k dohledání zde) a nutnost mít v pasáži schody.