sobota 4. února 2017

V Midsomeru naposled den 18



Původní záměr byl vystoupat ke kříži.
Jenže ta pěšinka tak lákala.
Však to známe: Cesta jde pořád dál a dál kupředu, pryč jde od mých vrat...





Cesty neubývalo, zato přibývalo ovcí a močálů.





Nakonec jsme vystoupaly tak vysoko a tak daleko, že vřesoviště se otevírala přímo před námi.















Celý svůj čtenářský život jsem toužila na vlastní oči vidět anglická vřesoviště.

Takže když jsem se dnes po kolena propadla do ledového řašeliniště, vzápětí zakopla o kopeček vřesu, natáhla se jak dlouhá, tak široká a při vstávání opět šlápla do bezedné tůněčky, bylo mi jasné, že natáčet Janu Eyrovou nebyl žádný vřesový med.

A tu mrtvolu jsme dnes konečně našly. Tedy Rozárka.
Takže splněno.
Můžu jet domů.


8 komentářů:

  1. Nádhera! I ten antikvariát z minulého příspěvku.

    OdpovědětSmazat
  2. teda, úplně jsem se vrátila do Wharfedale v Yorkshire, kde jsem se toulávala nekonečnýma vřesovištěma, krása!

    OdpovědětSmazat
  3. Nezapomenutelné - krásné - zážitky ♥ Iva

    OdpovědětSmazat
  4. .. a v dálce vyl pes baskervillský... :o)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Stoprocentně :-) A místní supi převlečení za krkavce se snášeli na nalezenou mrtvolu :-)

      Smazat