Letos mě milá D. pod záminkou společného kafe (myslela jsem si, že v kavárně, hahaha) uvrhla in media res, totiž doprostřed perníkového těsta. Co jsem zmohla... Výsledek však díky mizernému světlu a odleskům vitríny vypadá lépe než ve skutečnosti.
Zjistila jsem ovšem dvě zásadní skutečnosti: jednak nablízko opravdu nevidím a druhak - a to je mnohem horší - se mi dost, ale jako fakt hodně třese ruka. Stáří vykukuje hned za rohem. Což však nic nemění na tom, že collaudemus. Hurá, aleluja!
Žádné komentáře:
Okomentovat