V jinovatce

Ráno byla celá dolní zahrada v jinovatce.
V půl desáté šest stupňů pod nulou. Zima!
Teď jasný slunný den.

Mám velkolepé plány na odpolední fotografování.
Nakonec stejně půjdeme na hřbitov.

Klubíčka a knížka aneb YARN ALONG 163

Můj nový vzor znovu a znovu ve variantě. Barvy opět mimo.

Koupila jsem si vzory od A do Z. Abych neháčkovala pořád jenom škeble.

Inspirace: Ginny ze Small Things

Buďte v roce 2016 šťastnější!

Tuhle mi google při vyhledávání čehosi nabídl článek Buďte v roce 2016 šťastnější! No nazdar. Ani nevím, jestli chci být v roce 2016 šťastnější. Zdravá, méně unavená, víc v klidu, to jo - ale šťastnější? Tak jsem se koukla, co má dělat Jaromil, aby napřesrok ke štěstí přišel:

Zjednodušit si život

To bychom s Jaromilem fakt měli. Nevím jak on, ale já si dokážu život dost komplikovat. A přitom by mnohdy stačilo říct ne nebo rozhodně ne, případně přitvrdit: jděte do háje!

Obklopit se barvami

Na tom už pracuju. Totiž věk na tom pracuje za mě. Padesát let v modrošedé, šedočerné a šedošedé stačilo. Mám novou starorůžovou (?) šálu. Super.

Zbavit se nepořádku

Kéž bych v nastávajícím roce konečně dolikvidovala tu nekonečnou pozůstalost! Jaká radost, jaké štěstí! 

Dopřát si samotu

Kdepak! Opravuju vid: dopřávat si samotu je třeba.

Poznat své nitro

Ať se Jaromil noří, jak je mu libo, já se budu raději dál procházet při břehu. 

Pustit si do života světlo

Každopádně a všemi okny: jednoduchými, dvojitými, zdvojenými i vitrajovými.

Najít rovnováhu

Pro začátek by mi stačilo naučit se včas končit.

Naděje umírá poslední

Neumírá.

Dopřát si inspiraci

Workshop s Vlněnými sestrami, jasná věc!

Věřit svému srdci

Sem bych umístila emotikon s očima v sloup, jen vědět, který to je.

P. S.: Barvy jako vždy neodpovídají. To světlo je fakt děs!

Včera

Zatímco maminka se vydala na Rybovku, my se vypravili do Rožmitálu pod Třemšínem.
Užili jsme si blata i lazy.
Ty výhledy na Šumavu!
Zprava Javorník, Boubín, Bobík, Libín, Blanský les, Kleť až úplně vlevo.

Statek Bezděkov čp. 1, kde kdysi hospodařil můj pradědeček a kde se narodil můj dědeček.
Dnes peleš lotrovská. Ostatně jako valná většina dávných velkostatků.

Rybníky Pátek a Podhrad.
Tam se plavívali koně, říkal dědeček.

A znovu směr Šumava.

No jo no

Světlo si dnes pohrálo s mou trpělivostí až k nejzazší mezi. Potvora! Získala jsem snad všechny odstíny růžové a řadu odstínů fialové, ale žádnou Rowan Bilberry. No jo no.

Takže místo toho zubatý šátek ještě s camfousky. Můj zatím nejúspornější vzor - na čas i na přízi.

Až se světlo umoudří, vyfotografuju i rowanskou zdobnější verzi.

Qui natus est

Když byly děti malé, pekla jsem perníkové betlémy. Figurek během let zvolna přibývalo, což babička obvykle pobaveně komentovala. Když zemřela, přestalo mě to betlémování těšit.

Letos mě milá D. pod záminkou společného kafe (myslela jsem si, že v kavárně, hahaha) uvrhla in media res, totiž doprostřed perníkového těsta. Co jsem zmohla...  Výsledek však díky mizernému světlu a odleskům vitríny vypadá lépe než ve skutečnosti.

Zjistila jsem ovšem dvě zásadní skutečnosti: jednak nablízko opravdu nevidím a druhak - a to je mnohem horší - se mi dost, ale jako fakt hodně třese ruka. Stáří vykukuje hned za rohem. Což však nic nemění na tom, že collaudemus. Hurá, aleluja!

Pravou radost!

Vánoce 1942 (z deníčku, který babička psala mé mamince).

Pravou radost vám všem!

Klubíčka a stromeček YARN ALONG 162

Po dlouhých předlouhých letech stromeček z vlastních zdrojů.
Skuhrám pořád, jak v kolomažnickém lesíku nic nového pořádně neroste, a teď najednou řežu?! Ze skály u garáže vyrostly dvě douglasky tak bezprostředně při sobě, že jednu bylo nutné uříznout, aby druhá přežila.
Takže náš letošní stromeček je polovina samovýsevného siamského dvojčete.

A háčkované překvapení z příze ROWAN od Vlněných sester v Kaffe Fassett opět a znovu od Vlněných sester. Kateřino a Helčo, to jsou TAK krásné barvy... Ale o tom víc až na Štěpána, pokud světlo bude příznivé.

Světlo

Tma je za námi. Od dnešního rána přibývá světla.

Aleluja!

Bílo

Máme na zahradě bílo.

Sice stěží na dvou metrech čtverečních, ale i to se v letošní nezimě počítá, že...

Sníh

Hledala jsem nějakou hodně zasněženou fotografii.
Tak tedy válečná sněhová brigáda.

Dědeček má klobouk a opravdické pánské klapky na uši!

Pumpkin

Postupovala jsem podle návodu. Cílem byl modrý baret s barevnou anténkou, TROCHU větší než Kateřinin.
Vznikla dýně.
Nasadila jsem si tu obrovskou dýni na hlavu a s Rozárkou jsme se smály, až jsme brečely.
Pumpkin je komické slovo, ale můj dýňový baret je mnohem, mnohem, mnohem směšnější.

A tak ho dnes rozpářu a dám druhé kolo.

Ve výhledu

Nebýt jisté chřipky před několika lety a následného rekonvalescenčního brouzdání v internetových informačních tocích, myslela bych si až doposud, že jediné, v běžném životě upotřebitelné háčkování je toto filetové. Kdepak by mě napadly šátky! Nebo nákrčníky. Nebo dětské deky. Leda tak dečky, hm.

Moje háčkovací prozření začalo infekcí na Kohoutím vršku a vyústilo v hromadu malabriga od Vlněných sester.

V sezoně 2016 bych se ráda (vidíte ten opatrný kondicionál?) vrátila ke kordonetu a tenkému háčku, protože dědečkova pracovna konečně dostane nový, a přitom sto let starý psací stůl - a k němu háčkovaná záclonka prostě patří.

Hledám pěkný okenní vzor. Nabídněte! Zn. Háček, přízi a okno mám vlastní.

Ravelry je mor!

Vypadá to, že do konce roku už po mně nikdo nic nebude chtít. Tedy jako pracovně.
Ale pšššt, ať to nezakřiknu...

A tak jsem včera cvičně pobrouzdala po Ravelry a už zase v něčem lítám, našla jsem vzorek. Ovšem jak jinak než s anglickým návodem ke stažení. Anglický nebo český, když není schéma, jsem ztracená a vztekám se. Aby do toho lama alpaka kopla!

Protože nejsem schopna účinně číst háčkovací rozpisy (pletací jakbysmet), musí nastoupit lidová tvořivost.
A hle, tu je moje varianta na dané téma.

Klubíčka a spousta barev aneb YARN ALONG 161

Na Ravelry jsem objevila vzorek, který by mohl vzdáleně připomínat háčkovaný baktus.
Byl ale zamrzlý. Takový pěkný vzorek, říkala jsem si, proč zůstal nedokončený? Po čtyřiceti centimetrech mi začínalo svítat. A tak jsem svůj pokus taky rozpárala a pustila se do variace.

Vzorek zatím dobrý, s barvami si nejsem moc jistá. Množství světlé mě překvapilo. Barvy nejvíc odpovídají prvnímu snímku. Na poslední fotografii je vidět první pokus, dlouhé sloupky jsou příliš hutné (prostě moc utahuju jako vždycky) a hlavně - přidávání na obou stranách značně komplikuje špičku a následné ubírání.

Papouščí merino od Vlněných sester: Zauberball 100 1701.

Konec sezony

Midsomerské počasí jsem si přivezla s sebou domů.
Mlhavý konec sezony 2015.
Obešla jsem zahradu i lesík, jestli někde není něco polámaného, když tu tak foukalo. Není. Hurá.

Můžu začít plánovat, do čeho se pustím/pustíme napřesrok. Hurá, hurá.

Kam čert nemůže...

... nastrčí knihu!
V zachumelených Holešovicích (viz foto) pobíhala liška od baobabu k Zuze v zahradách, kličkovala mezi kupami knih a pořád mě pokoušela.

Takže jo, Haničko, NĚCO jsem Melicharovi koupila...

Letmo v Brně

Myslela jsem, že na vánoční setkání Vlněných sester pojedu tramvají.
Jenže v Brně tramvaje létají.
A tak jsem radši mazala pěšky.

Když jsem dorazila, v kavárně už vládl pěkný šrumec.
Ó, ty skvělé vzory...

... a ty skvělé barvy...

... no a ty materiály! K sežrání!

A pletařky pletly tak usilovně a rychle, že mnohé nebylo možné zachytit nerozmazaně.

Nakonec zase zpátky z Brna. Zase letmo.