Račte...

Dále! Vstupte! Račte! Prosím! 
Marně vzpomínám, které pobídce se u nás dávala přednost. Zato si dobře pamatuju, jak náš soused, pan vrchní lesní správce v. v., zvučným hlasem houkl své Volno!, kdykoli jsem u nich zaklepala na kuchyňské dveře. A jak jsem nikdy  nezapomněla zatočit na zápraží starodávným ručním zvonkem opatřeným výmluvným nápisem RAČTE TOČIT!

U nás není třeba klepat ani zvonit, ani točit, stačí vstoupit - a hned dostanete nějaký úkol.