úterý 5. února 2013

Jaruščin deníček

Moje babička psala své dceři, mé mamince, deníček. Rukou a s fotografiemi vsunutými do nalepovacích růžků. A toto je první zápis. Mamince byly dva měsíce (a kousek).
Dojemné.


6 komentářů:

  1. Petro, to je krásná věc. Mám vždy úplné " chvění", když k nám nějakým způsobem " promlouvají" naši předci. Ony se ty postavy, které člověk znal třeba jen jako dítě nebo jednostranně , rozprostřou do prostoru. A v tomto případě je to, jak píšete, dojemné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem z toho obvykle úplně naměkko. Vždycky mě fascinuje, když se některý detail, který si pamatuju z vyprávění od babičky nebo dědečka, potvrdí z úplně jiné strany.

      Onehdy jsem byla s přáteli na Blatensku a shodou okolností jsme šli kolem vesnice, kde se narodil můj dědeček a kde jsem já byla jen jednou, někdy pomalu před čtyřiceti lety. Když jsem byla malá, ráda jsem poslouchala o tom, jak to bylo za jeho dětství. Pamatovala jsem si vypravování o tom, jak s kluky stavěli vor a plavili se přes rybník na ostrov, tam "jako" ztroskotávali a hráli si na robinsony - až jednoho dne skutečně ztroskotali a nemohli se vrátit zpátky, protože tam bylo poměrně mělko a hodně bahna a rákosí a nedalo se v tom plavat. Tak to vykládám přátelům, jdeme kolem těch rybníků (a že jich tam je!) a nikde žádný ostrov. Krásný příběh pro malou vnučku, smáli se. A pak jsme vyšli na kopeček za vesnici a pod námi byl velikánský rybník, spousta rákosí, uprostřed ostrov a kluci na voru s pirátskou vlajkou. Byli jsme z toho úplně vedle.

      Vymazat
  2. To je krásné. Taky dcerce vedu deníček, ale v obyč. sešitě a dost to flákám.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je taky obyčejný sešit, jenže nejspíš předválečný :-)

      Vymazat