Opravdu nádherná fotka. Kromě toho, že začalo být módní zajímat se o své kořeny a předky, myslím, že je to hodně důležitý pro nás všechny. Protože ti, kteří znají minulost, mají šanci pochopit přítomnost a budoucnost. Tedy jen můj názor :-). A předchozí fotky taky nádherný, prostě sem ráda chodím načerpat klid. P.S. a k těm houbám - nedovolila bych si jmenovat přesné názvy hub, jen mě lákaly ty prázdné komentáře, tak jsem musela napsat, co mi to připomíná :-)...
Drsný starozákonní verš ... vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení... je velmi pravdivý, vždyť jak dlouho trvá, než se naše vzteklé geny rozředí jinými smířlivějšími a jak dlouho kazí naše výchova naše potomky, potomky potomků atd.? Je dobré znát minulost své rodiny, co kdybychom se náhodou chtěli poučit z chyb a zkušeností předešlých generací...
K těm houbám: Jejej, jsem ráda za každý komentář :-) Ale k houbám přistupuju se značnou nedůvěřivostí, ne každý má takové štěstí jako moje babička, aby bez ztráty života či zdraví zvládl konzumaci prokazatelně nejedlých hub :-) V tomto konkrétním případě mě rodinná historie poučila jaksepatří a nadosmrti :-)
Myslím, že na autismus by se mnohem lépe hodil příběh slepého u rybníka Siloe (Jan, 9). Ta otázka "Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" vypadá sice jako protimluv k té starozákonní třetí a čtvrté generaci, ale pro nás, co jsme se museli nazpaměť učit Dědovu mísu, je to úplně jasné :-)
Opravdu nádherná fotka. Kromě toho, že začalo být módní zajímat se o své kořeny a předky, myslím, že je to hodně důležitý pro nás všechny. Protože ti, kteří znají minulost, mají šanci pochopit přítomnost a budoucnost. Tedy jen můj názor :-). A předchozí fotky taky nádherný, prostě sem ráda chodím načerpat klid.
OdpovědětVymazatP.S. a k těm houbám - nedovolila bych si jmenovat přesné názvy hub, jen mě lákaly ty prázdné komentáře, tak jsem musela napsat, co mi to připomíná :-)...
Drsný starozákonní verš ... vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení... je velmi pravdivý, vždyť jak dlouho trvá, než se naše vzteklé geny rozředí jinými smířlivějšími a jak dlouho kazí naše výchova naše potomky, potomky potomků atd.? Je dobré znát minulost své rodiny, co kdybychom se náhodou chtěli poučit z chyb a zkušeností předešlých generací...
OdpovědětVymazatK těm houbám: Jejej, jsem ráda za každý komentář :-) Ale k houbám přistupuju se značnou nedůvěřivostí, ne každý má takové štěstí jako moje babička, aby bez ztráty života či zdraví zvládl konzumaci prokazatelně nejedlých hub :-) V tomto konkrétním případě mě rodinná historie poučila jaksepatří a nadosmrti :-)
Jojo, verš drsný a pravdivý... až donedávna bych neřekla, co všechno může stát za našimi nemocemi...:-(
VymazatJo, mnohdy jsme to my sami... Hmmm. Bohužel.
VymazatO genech mi ani nemluv..autismus do x-tého kolena:-( Krásná fotka.
OdpovědětVymazatMyslím, že na autismus by se mnohem lépe hodil příběh slepého u rybníka Siloe (Jan, 9). Ta otázka "Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" vypadá sice jako protimluv k té starozákonní třetí a čtvrté generaci, ale pro nás, co jsme se museli nazpaměť učit Dědovu mísu, je to úplně jasné :-)
Vymazat