Tady a tady a tady a ještě i tady

Vyluštění úterní fotografie, aspoň částečné.

V okně v podkroví je můj pradědeček Václav. Při patřičném zvětšení je jednoznačně identifikovatelný jako starý muž s bradkou.

Zcela na kraji snímku vpravo je muž v košili a vestě s čepicí na hlavě. Shodli jsme se všichni doma, včetně jediného přímého svědka tehdejší expozice, že to je můj dědeček Antonín. Ta čepice je pro něj typická.

Jenže indentita zobrazených se nyní začíná povážlivě relativizovat. U zápraží stojí tmavovlasá postava s bílým límečkem (červená šipka). Domnívali jsme se, že je to můj strýc Toník, poslední žijící mužský potomek. Vypadalo to totiž, že postava má na sobě bílou košili, tmavý kabátek a krátké kalhoty. Objevila se ovšem další postava (žlutá šipka) také v čepici. Takže dvojice u domu je Toník s otcem Antonínem? Nebo ta tmavá postava nemá krátké kalhoty a je to Toníkova matka Ludmila, patrně ve vysokém stupni těhotenství, a Toník je ten v čepici? Nebo jsou očepicovaní někdo úplně jiný, třeba dělníci likvidující stavební rum?

Otázek je mnohem víc.
Kdy na jaře vlastně ten snímek vznikl? Třešeň je odkvetlá a na jabloni jsou (možná) maličká jablíčka. Pozdní květen?
Dům vypadá ještě neobydleně. Ale poslední školní den roku 1934 se už v domě narodila Toníkova nebohá sestřička Liduška. Takže nejpozději v půli června?
Pokud je dům neobydlený, proč stojí pradědeček v podkrovním okně? Vždyť tou dobou byl už téměř nepohyblivý a co by nemocný a nemohoucí člověk dělal tak vysoko v prázdné místnosti nového domu?

Jsem zvědava, jestli si Toník na něco vzpomene.