Uff!

První lesíková ohrádka fungovala dobře, dokud bylo vlhko. Jak uhodila vedra, bylo po legraci...

Dnes skončily mé kompostovací experimenty. Definitivně! Žádné přikrmování kváskem (kde jsem to jen četla?), žádné vytváření horkého kompostu (viď, mami!) ani jiné vymyšlenosti. Na plné čáře zvítězil divoký lesní kompost. Už žádné ohrádky tu či onde, kdepak.

Na dolní zahradě zůstává poblíž popelnice plastový kompostér na běžný odpad z kuchyně plus tu a tam hrst trávy. Ostatní, tedy především tráva a větvičky a plevel a tak, půjde do záty do lesíka, s mezipřistáním v ohrádce za dřevníkem, aby nemuseli naši vážit takovou dálku a hlavně výšku.

Polodivoký kompost ohraničený listím v černých pytlích na odpad. Prý tak vznikne skvělá listovka. Možná ano, nám ne. Máme místo toho kvalitně mumifikované javorové nosy.

Závoz, náš velký divoký lesní kompost, potřebuje při dolní hraně ohrádku aspoň půldruhého metru vysokou. Možná začnu proplétat proutí. Skoro permakulturně :-)

Kompost na konci podzimu trojmocný, tedy závoz lesnitý. Ostatní viz výše.

Přestupní stanice za dřevníkem nad garáží. Denivka v ní zdárně přečkala letošní dlouhou zimu.

Pokus o javorový kompost na naší jižní skále experimentálně dokazuje, že při patřičné teplotě a v suchu lze uchovat neuchovatelné. Egyptské mumie, jděte se zahrabat!

Sisyfovy cesty s kolečkem nahoru dolů. Prokládám čerstvou trávu předloňským listím, prosýpám popelem z větví a kátruju nahrubo. Aaaach!

Uprostřed všeho kompostování cosi omamně voní. Vida, naše střemcha v nejvýchodnějším cípu lesíka kvete. A bzučí. Nechcete někdo odkopek?

Už jsem zase na třech metrech výšky.

Ohrádky jsou pryč. Mám radost. Uprostřed hromad je fajnový kompost. Okraje vozím na závoz. Průběžně vysazuju lísky k panelákovému plotu. Pokračování zítra.