Pod rybízem

Dědeček, babička, moje teta Alenka a její neteř Alenka, zkrátka stejná skupinka jako na fotografii v lednovém příspěvku Pod třešní. Správný název by však měl znít Mezi rybízy, což by ovšem znamenalo – alespoň za mého dětství – prakticky kdekoli na zahradě. Červené rybízy totiž rostly všude: lemovaly ploty, lemovaly cestičky, rostly pod jabloněmi, všude byla rybízová džungle. Jako děti jsme trhání rybízu, zvlášť trhání rybízu za účelem výkupu, ze všech sil nenáviděli. Dokonce jsme složili na tu naši meruzalku červenou neboli rybíz (Ribes rubrum) potupnou písničku, která začínala slovy: Nesmíme jíst rybíz, to by nebyl byznys, s babičkou a dědečkem odvezem ho kolečkem...

Rybíz nad hlavními schody na dolní zahradu a rodinná skupinka pod schody

Rebarbora (Rheum rhabarbarum) uprostřed rybízového houští, 12. 6. 2011

Od těch dob na zahradě rybízových keřů výrazně ubylo, zůstaly jen tyto více než padesátileté kousky při hlavní cestičce k domu, a i ty mají své dny spočteny. Doufám. O tom, co je nahradí a kde, bude nejspíš jeden z letošních podzimních příspěvků.