Tady je maminčino!

Krátce po babiččině smrti jsme (tak trochu diktátorsky) rozpoutali demokratickou diskusi o kompetencích na zahradě a nakonec - vlastně k obecné spokojenosti - došlo k nespravedlivé pozemkové parcelaci, ostatně tak to přece bývá. Babička se v hrobě otáčí...

Maminka po značném váhání a mém následném diplomatickém úsilí se rozhodla pro babiččinu zeleninovo-květinovou zahradu. Já jsem ukořistila skalku a celkovou koncepci (hurá!). Na tátu zbyl lesík (největší zásluhy), na Honzu hrubé práce (zahradní posilovna), na Rozárku tráva a paradesantní výsadky v babiččině území. Antonín se nečekaně osvědčil jako ochotný nosič a schopný natěrač, Hana se během spanilých jízd věnuje nejen okrase, ale i gruntování - a manžel staví věž. Není nad jasně vymezené funkce...

A tady je tedy maminčino!
Změny pozvolné, hryzání zubu času se podobající...

Maminčino v druhé polovině května 2012

Stejné maminčino v opačném směru koncem dubna 2012