Ve svahu pod skalkou a pod hruškami žila byla rozložitá jabloň. Nízkokmen Pottova jablka, stará odrůda. Mívala množství velikých jablek a báječně se na ni lezlo. Ano, před čtyřiceti lety se na ni báječně lezlo... Postupujícím časem větví k lezení ubývalo, počet jablek se snižoval a snižoval, jablka sama už dávno nebyla velká.
Co s tím poťákem pod skalkou? říkali jsme tu a tam.
Takový pěkný strom to byl, odpovídala neurčitě maminka.
A tak pokroucená troska jabloně zůstávala ve svahu a na jejích spadaných drobných jablíčkách si (možná) pochutnával plzák španělský.
Letošní mrazy jabloň zahubily.
Na stromě vyrašilo několik prapodivných květů, vykvetly i spící pupeny na kmenu - a strom uschl.
Přesto maminka nesouhlasila s poražením. Byl to kdysi krásný strom.
Jenže přijel Honza a přinesl si pilu.
Tak co tomu říkáš, babi?
Ty už jsi ten strom rozřezal na polena? Jéjéjé, to je rychlost!
|
Konečně je svah připraven na další etapu úprav. Dožijeme-li se - kameny a já - ve zdraví prázdnin, vznikne na úrovni posledního schodu nízká suchá zídka, na jejíž koruně od podzimu porostou rybízy. Abychom se k nim při sběru nemuseli sklánět... Rozárčiny loňské výkopové práce, připomínající vádí (které jsou trnem v oku nejen mamince), konečně dojdou uplatnění a část dolní zahrady při svahu se dočká regulace. Sbohem, úporná škumpo! |
A na závěr foto-dvojče. Rozdíl jasně vidíte!
|
Sobota 19. května 2012, konec Pottova jablka |
parádní výkon, krásná zahrada.
OdpovědětVymazat