Lockdown, den 103

 

Copak to asi je?

Lockdown, den 102

Dnes cestou k Velíškům.

Krajina opět pocukrovaná, teď už jsou zase všude závěje.

Pade a pade.

Lockdown, den 101

Obleva.

V knihovně jsem dospěla k Š.

A Santa Maria, kterou si pamatuju z dětství. Patří dceři paní F., takže se porozhlédnu po netu, jestli taková retro papírová skládanka není někde k mání. Bez Kolumbovy lodi prostě nemůžu pracovat :-)

 

Lockdown, den 100

 
Takhle pocukrovaně to u nás vypadalo ještě ráno. 

A teď? Prší.

Lockdown, den 99 aneb YARN ALONG 267

 
Den 99? Víc než tři měsíce?!

Velký filetový granny z Baby Alpaca DROPS, takříkajíc co dům dal. Asi se výhledově pustím do deky stejného typu, háčkování bylo občerstvující.

Lockdown, den 98

 
Ráno a odpoledne.

Počasí se dneska celý den střídalo jako v dubnu a nakonec je zase všude bílo.

Lockdown, den 87 až 97

 

Až po uši vězíme v koronavirové rutině. 

Příjemná je ta zima. Krajina bílá, ne však Kolomažnice v jižní expozici. U nás na zahradě je/není sníh podle toho, jak svítí slunce a kam dopadne občasné sněžné mrholení.

Topíme.

V knihovně jsem postoupila k J u prózy pro dospělé a z regálů s poezií jsem s chutí odstranila všechny Taufery, Pilaře, Floriany a jim podobné.  Teď jsem trochu zaváhala nad velkými písmeny, ale nakonec aťsi, nebudu přece tančit po jejich literárních hrobech.

Moje oblíbené kožené kotníkové boty stěží dožijí jara. A ty tkaničky! Paní Š. na náměstí jiné neměla, tedy ano, ještě totéž v červené, a vzápětí bylo zase všude zavřeno.

Háčkuju, ale nefotím. Když je světlo, zapomenu na to.

Přečetla jsem na jeden zátah Zeptej se táty od Jana Balabána a jsem nadšená (což  vzhledem k tématu není ten správný výraz). Dvě Jelinekové jsem otevřela a vzápětí do kamen nehodila jen proto, že bych je pak musela (otravně) odepisovat. Za  mě definitivně (nebo "definitivně") ve společnosti Kundera a další chladní neznabozi (přičemž doslova vnímám jen to a další). I když se nejspíš kousnu a Zimní putování nakonec přečtu, když je to divadelní hra :-D

Poslední fotka je červená plastová vzpomínka na mé dětství ve zdejší knihovně. Tedy v jejím předpředchozím sídle. 

Lockdown, den 86

 
Začínám být zase nějak monotematická. Sníh a knížky.

Dneska pěkně fičelo, pod nafoukaným sněhem číhají stáda zmrazků a nos mám plný prachu. Na sobotu plánuju drobné oživení. Že by půda?

Lockdown, den 85 aneb YARN ALONG 266

 

Hromádka nových a nových starých knížek. Na obě nové jsem moc zvědava.

Šátek je jen dekorace, která snad ladí s knihami.

A vyluštění stolkového rébusu ze včerejška :-D Je jich tam všech pět!

Lockdown, den 83 až 84

 
Tak už jen chybí, abych si do knihovny koupila postel. Trávím tam čím dál víc času. Ale sklad je přebraný, z větší části se změnil v maličké dětské oddělení (na estetiku vůbec nekoukejte).  Je to zábavný rébus, nic nového pořídit nelze a bohužel ani se zbavit starého. Takže přenáším knížky zprava doleva a přemítám, kam bych mohla umístit pátý (!) konferenční stolek, aby mě tak ne... neiritoval. Nikdy jsem pořádně nepochopila, k čemu jsou takové stoly dobré.

Ha! Není nad to své nápady verbalizovat! Už to mám!

Lockdown, den 82 aneb YARN ALONG 265

Středeční YARN ALONG se zpožděním.

Nákrčník hotový, spotřeba něco maličko přes 100 g. Je širší, než jsem zamýšlela, a předpokládám, že se ještě vytáhne a z nákrčníku se stane kolemrameník.

V krabicích všemožných i nemožných archiválií poschovávaných ve skladu jsem mj. objevila již neplatnou státní normu týkající se MDT, což aspoň dočasně uchlácholilo mou zvědavost. Dobrala jsem se správných odborných termínů a pak už to šlo samo.

Lockdown, den 78 až 81

V posledních dnech jen slunce a sníh.

 

Lockdown, den 77

 
Ráno a večer bylo takhle a mezitím mlha hustá jako ovesná kaše.

Lockdown, den 76

 
Je to trochu nesmyslné stěhovat knihovnu v rámci jedné místnosti, když se má (doufám) brzy stěhovat do mnohem většího. Ale když už nemůžu změnit vzhled, tak aspoň získám trochu prostoru. A konečně, činnost je to vskutku osvobozující.

Lockdown, den 75

Fotografii domu sem obvykle nedávám, ale tuhle náladovku si nemůžu odpustit.

Lockdown, den 74

Nákrčník ze zbytku alpaky. 

Vlastně je to začátek svetru nanečisto. Skupinky čtyř dlouhých sloupků se háčkují samy, takže od včerejška mám o klubíčko míň.

Zapínací vestu/svetr bych docela upotřebila, v knihovně se skoro netopí. Probrala jsem se šátky, těmi několika, které nosím, a těmi ostatními, a řekla jsem si, že takhle to fakt dál nejde, musím změnit háčkovací sortiment. Takže vesta bude první pokus. Vzhledem k tomu, že nikam nechodím, ani nevadí větší necestovní rozměry projektu. Jsem na sebe zvědava.

Lockdown, den 73

 
PF 2021 💗