Tak už jen chybí, abych si do knihovny koupila postel. Trávím tam čím dál víc času. Ale sklad je přebraný, z větší části se změnil v maličké dětské oddělení (na estetiku vůbec nekoukejte). Je to zábavný rébus, nic nového pořídit nelze a bohužel ani se zbavit starého. Takže přenáším knížky zprava doleva a přemítám, kam bych mohla umístit pátý (!) konferenční stolek, aby mě tak ne... neiritoval. Nikdy jsem pořádně nepochopila, k čemu jsou takové stoly dobré.
Ha! Není nad to své nápady verbalizovat! Už to mám!
pár minut jsem koukala na obrázek, že to bude hra na postřeh, kdo uvidí uplatněný konferenční stolek, ale tak to asi není, co? prostě ho nevidím...
OdpovědětVymazatChichi:-) Co s tím zatraceným krámem udělám, mě napadlo právě ve chvíli, když jsem psala včerejší příspěvek :-D
VymazatOMG, vidím, že v tom nejsu sama, v září jsem převzala knihovnu v malinké dědině na JM, paní to tu vedla 41 let a má tu knížky a všechny papíry ještě po předchozích knihovnicích. A já teď jen třídím, třídím... a třídím. :-). Petra
OdpovědětVymazatTak to je, Petro, dost dobré :-) Moje předchůdkyně, paní F., nastoupila, když jsem chodila do první třídy: 48 let. Naše známost je tedy z mé strany téměř celoživotní :-D. Tahle moje koronavirová akcička je příprava na velké stěhování ze školy do zámku. Žiju v naivní iluzi, že až to vypukne, budu vědět, co do které škatule dát :-D Celý život mám štěstí na zábavná zaměstnání, ovšem tohle je nejzábavnější ze všech.
Vymazat