Musím versus ráda

Ledererův obchod, předválečné foto

Musil je velkej pán, říkala s oblibou babička.
A já si představovala velikého pána, aby se hodil k maličké paní Musilové z Pražské ulice, která nosila pánský černý baret s dvěma kovovými dírkami nad uchem, na bradě měla několik dlouhých šedivých vousů a říkala mi přesladce Petřičko (fuj!).

Vizualizace mi vždycky šla báječně. Dodnes toho imaginárního pana Musila vídám, jak postává na chodníku ve svrchníku a v tmavém klobouku a zamračeně pozoruje tehdejší drogerii, dříve obchodní dům Štern-Lederer.

Pan Musil je ovšem pěkný otrava. Ani zdaleka mu už nestačí postávání v Pražské ulici, čím dál častěji se vydává mnohem dál, až do mé hlavy, kde se uvelebí, mračí se, co mu síly stačí, a prudí: Mussssssíš!

Musíš, protože to nebo ono.
A já bych přitom ráda, protože prostě nic. Ráda bych prostě jen tak.

A taky musíš tenhle poněkud ukňouraný text aspoň trochu vypointovat, aby to k něčemu vedlo. 
A přitom já bych to ráda nechala prostě jen tak.

Z podhradí

Sobotní pozdní odpoledne ze sousedovic zápraží. Jak říká pan K., od nich z podhradí.

Tyhle iluzionistické triky, jak nechat zmizet celý panelák, mě vždycky pobaví.

Ovladovna & popisovna

Pročpak se na Kolomažnici nic moc neděje a pročpak to u Velíšků pospává? Že by to bylo tím protivným únorem?

Kdepak. Prostě trávím spoustu času před různými ovladovnami a popisovnami - a háčkuju tam z lace klubek jako divá. Snad se už konečně začíná blýskat na časy a brzy budu moct říct, že několikatýdenní posedávání v nemocničních čekárnách spravily pouhé dva krajkové šátky.

Dnes

Plané plány

Přijela jsem včera celá natěšená. Nová sezona! Už jsem se viděla, jak sčítám (a fotografuju) rozkvetlé sněženky a bledule a talovíny. Taky mám nové nůžky Fiskars, takže výchovný řez/střih pojede jako po másle. 

Nepojede. Od rána prší nebo mrholí nebo lije nebo všechno dohromady. Na zahradu koukám leda tak z okna. Žádná nová sezona se zatím nekoná.

Ne že bych neměla tady v domě málo práce... Taky bych mohla popojet těch třináct kilometrů a věnovat se kupříkladu likvidaci sádrokartonu. 

Místo toho dělám ňuňu na hedvábný nákrčník od mi-ui a cítím se maličko demoralizovaně.

Přesvětlená svatá Klára

A trocha pravého midsomerského kavárenského povalečství.

Rozpačitá

Jsem z toho šátku nějaká rozpačitá.
Chybí dvě tři řady a nějaké ty camfousky.
Nechala jsem tenhle vzor uležet.
Nevím.
Asi práci nakonec rozpářu.

Z nějakého nepochopitelného důvodu mi šátek připomíná Hermelín, král sýrů...

Babička 105

Dnes by babičce bylo 105 let.

Léto před patnácti lety. Tehdy ještě Lidové noviny do každé rodiny.

To jsou ovce, vraný ovce

Víkend na České Sibiři.

První letošní akcička.

Po pětatřiceti letech na běžkách. 

Spousta muziky. Přátelé. Sníh. Ořechová bábovka. Traktor.

A ve finále jsem si přiskřípla palec pravé ruky do dveří u kufru a levou rukou zmáčkla dálkové zamykání. Jsem tragéd největší.

Letí to

Letí to. Letadlo. Zima. Čas.

Do nových struktur

Postupně pronikám do nových struktur. Noví sousedé. Řemeslníci. Ouřad. Kontakty na základě původních kontaktů. Běžně užívané zaříkávadlo: Ahááá, tak to nejspíš můj dědeček učil vaši maminku/babičku nebo tatínka/dědečka.

Dnes tip na dobré brambory v Předslavicích. Mám to napůl cesty k Velíškům a stroj času mě nečekaně mrštil do Hoří, má panenko. Zážitek.

A když jsem navečer jela zpět: mlha. Fakt divná mlha. Že by utility fog? Babišova užitková mlha nad loňským řepkovým polem? Uf! Jsem ráda, že jsem zpátky, a pečlivě jsem zamkla.

Nadílka

Nebo spíš nadělení.

Po šesti letech opět  - z předjarního dne včera do ladovské zimy dnes.

Tentokrát nám však sníh polámal stromy v lesíku. Strávila jsem nedělní dopoledne házením větví zpátky do zahrady. A máme čím topit až do jara. 

Jsem zvědava, jak dopadly Velíškovic prajabloně. Možná ušetříme za dřevorubce.

Entropie

Pokud by se ctěný čtenář chtěl vzdělat v oblasti fyzikálního pojmu míra neurčitosti systému, nechť zhlédne příspěvky se štítkem u-projekt.
Moje Didactica magna.

Školní pololetky se tentokrát téměř kryjí s mými prázdninami od rodiny. Jsem tu sama, jsem tam sama. Osciluju mezi těmito dvěma výskyty už třetí den, je to tak akorát na rozkoukání. A dneska - rozhodla jsem se - konečně proložím sběr chrastí a třídění velíškovských krámů něčím osobnějším. Výsledek? Levá kolomažnická půda je v podstatě prázdná a podkroví se změnilo v změť vzpomínek, památek, knížek, klubíček... (na snímku počátek procesu).

Usouvztažňování mě baví a zároveň unavuje. Říkám si (pokolikáté už?!), že tohle je fakt naposledy.

Obří pletená deka konečně došla svého uplatnění, sjednotila jednu + jednuapůlválendu. Že mě to nenapadlo dřív! 

Háčkovaný zmatek

Tak jsem po delší době prodala šátek.
Tmavomodrý. Inzerovaný jako in progress, takže bylo třeba ho nahonem dokončit.
Hluboce (a široce) jsem se zamyslela, ve které škatuli našeho bývalého/budoucího bytu by šátek nejspíš mohl být, a byla jsem příjemně překvapená, že stačí zatáhnout pár cancourků a hotovo.

A když už jsem měla balíček hnedle zalepený, ukázalo se, že jsem si tmavomodrý šátek spletla s tmavomodrým šátek podobného, nikoli však zaměnitelného vzoru, a ten byl - pochopitelně - jen kousek za startem.

Takže copak asi dělala naše Petruška od včerejšího pozdního odpoledne do dnešního časného odpoledne? Copak asi?

Fotografie na bílém laně oproti bílé zdi celkem vyšly vzhledem k tomu, že tmavomodrá je obecně těžko fotografovatelná a v mém provedení obzvlášť.

A tak nakonec vlastně heč heč heč.

 Timmy, háček č. 4,5, 139 g, rozpětí cca 200 cm, výška/hloubka cca 80 cm, neblokováno.