neděle 6. března 2016

Vítej, vítej, tělo přezázračné!

Jako by na mě lezla nějaká chřipka... A venku je pochmurně. Muž vytáhl tento pejprbek patera Hobizala a čte z něj nahlas a ještě mnohem víc nahlas se chechtáme. Ne že by bylo všechno v knize k popukání, ale my jsme patera Hobizala znali a užili s ním mnohou legraci. Prej tělo přezázračné!

A protože absurdních historek není nikdy dost, přidávám jednu tejnskou s Hobizalovým, totiž Kukůskůsovým, skautským kolegou v Kristu, paterem Amundsenem.

Je červnová neděle, polední mše svatá, kostel plný slunce.

Sedíme - jako tehdy obvykle - vepředu vpravo, před námi chlapeček v nažehlené světlemodré košili se chystá k prvnímu svatému přijímání. S ním rodiče, babička, všichni napjatě čekají, až je pater vyzve k oltáři. Vepředu vlevo přes uličku ve druhé či třetí lavici sedí starý hrabě Kinský s chotí - a také v nažehlené světlemodré košili.

Liturgie plyne a konečně nastává okamžik, kdy by ministrant měl přivést chlapce k oltáři. Jenže ministrant se k ničemu nemá. Pater do ministranta šťouchne a pokyne hlavou směrem k lidu. Ministrant nechápe. Pater zakoulí očima a znovu, ovšem mnohem výmluvněji kývne. Ministrant pořád nic. Pater se k němu nakloní a polohlasem říká, že ten v té modré košili přece! Ministrant se rozzáří, seběhne ze schodů, v rychlosti poklekne a už je u hraběte Kinského.

Máte jít k oltáři, říkal pater, povídá ministrant.
Já?! vytřeští oči hrabě.
Vy, přikyvuje kluk.
U oltáře pater obrací oči v sloup. Hrabě Kinský rozpačitě vstává.
Opravdu já? ptá se znovu, prstem ukazuje na hruď a hledí tázavě k oltáři.
Pater u oltáře zuřivě gestikuluje.
Pojďte, povídá ministrant, vidíte přece, pater se už začíná zlobit.
Hrabě pokrčí rameny, vezme hůl a důstojně vystoupá k oltáři.
Za ním kráčí malý chlapec postrkován rodiči a babičkou.
Pater se dusí smíchy, hrabě stále nechápavě pokyvuje hlavou a ministrant se dme pýchou, jak zapeklitou situaci skvěle zvládl.

A tak Josef hrabě Kinský šel ve svých téměř devadesáti letech podruhé k prvnímu svatému přijímání a s ním malý kluk, oba ve světlemodrých košilích.

20 komentářů:

  1. Ježkovy, to je historka:-DD a víš co, mě to hodilo uplně do dětství - sedím v bazilice ve Ždáře a v pravé lavici sedí hrabě Kinský...ten jiný, ale taky starý a Kinský - RIP.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je milé, Kateřino :-) Dnes se do pražského Týna dostanu jen zřídka, ale Kinští jako by tam pořád seděli. Ostatně nejen ti.

      Vymazat
  2. Prosím vás, páter, páter, páter! Nikdy pater.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Ne. Slovo páter a slovo pater se k sobě nemají jako citrón a citron nebo pódium (správně) a podium (špatně). Jsou to dvě slova s podobným, ne však stejným věcným významem. Zatímco páter znamená kněz, slovo pater znamená katolický kněz. A v tomto konkrétním výskytu, tedy u P. Františka Hobizala a P. Jiřího Reinsberga, bych se ještě spíš držela té latinštejší verze, vždyť jsme druhého obzvlášť a prvního také oslovovali právě latinským pátým pádem pater!, že jo, patres :-)

      Vymazat
    2. A hlavně pater je jen jeden. Teda byl. Teda je!

      Vymazat
    3. Že bychom spolu rozpoutaly debatu, zda s malým p nebo s velkým P :-)

      Vymazat
    4. To s pátrom som nevedela :-) a tak trochu aj nepochopila :o, u nás na Slovensku je páter kňaz aj rehoľník, kňaz je len kňaz, nepatriaci do žiadnej rehole,to platí u katolíkov, grékokatolíci boli na páter alergický, oslovoval otec, otče, nikdy páter ani pater :-)
      No humor v cirkvi to je téma, na jeho nedostatok sme teraz doplatili vo voľbách, pokiaľ sme sa doteraz smiali, ale cez slzy, tak teraz sme zaplakali...

      Vymazat
    5. Aleno, u nás v ateistických Čechách je to s oslovením kněze takové prapodivné. Záleží na tom, kdo koho oslovuje. Korektně neutrálně osloví občan katolického kněze pane faráři (pane, kaplane, pane vikáři, pane biskupe, pane kardinále, ale Svatý otče, nikoli pane papeži - a kardinálovi napíše formálně Vaše Eminence). Věřící katolík korektně neutrálně řekne nejspíš otče (otče biskupe apod.), řeholníkovi otče nebo otče Josefe, popř. bratře Josefe (podobně matko, popř. sestro Josefo). Výrazy jako velebnosti, jemnostpane, důstojný pane, panáčku, velebníčku, bratříčku, fráterníku, padre, důstojnosti atd. jsou z různých důvodů na pováženou :-) Některé se nehodí vůbec a některé snad jen pro někoho. Nedokážu si představit, že bych třicetiletému faráři řekla jemnostpane, ale nějaká stařenka nějakému stařičkému velebníčkovi možná ještě ano :-) Já osobně výraz páter s dlouhým á nemám ráda a místo toho použiju kněz nebo katolický kněz a až na výjimky oslovuju výrazem otče. U P. Reinsberga oslovení pater mělo/má dvě subjektivní konotace navíc: jednak odvolávku na jeho pojetí liturgie a jednak cosi jako náš milej táto. Takže tak :-)

      Vymazat
  3. Vidím, že už se to klube! (Jůůů!) Melichar ať se neostýchá a odtajní své míry a tužby. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme se v úterý u Vlněných sester?

      Vymazat
    2. Chci přijít, ale je to trochu nalomený. Muž možná nebude doma. Vyjasní se to zítra, až si uspořádá práci v práci.

      Vymazat
    3. Domluvíme se operativně, mě třeba skolí chřipka.

      Vymazat
  4. Ach Týn a pater Reinsberg! To už je tak dávno...

    OdpovědětVymazat
  5. :D :D :D ještěže jsem nebyla tím ministrantem zrovna já. Ten zajisté v sakristii dostal pěknou čočku. :D

    OdpovědětVymazat