pátek 14. listopadu 2014

Limity

Ruční práce - a vlastně práce rukama vůbec - mě odjakživa baví. Ale má to své limity.

Přes plstění za sucha se prostě nepřenesu. Ten hnusný zvuk! Brrr!
Přitom vlněné korále se mi moc líbí... Achjo.

Navlečeno dnes po poledni se zacpanýma ušima a zaťatými zuby.

9 komentářů:

  1. I přes to utrpení je to opravdová nádhera, paráda.
    Zdraví Jarka

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, korále máte moc pěkné. Byla, nebo je stále doba, kdy mě láká plstění a zdůrazňuji suché plstění.Neznalá věci jsem se kdysi dávno přihlásila na kurz mokrého plstění nevědouc, co mě čeká. Po třech hodinách mokrého plstění jsem si byla jistá,že to bylo první a také poslední. Teď vyhlížím, kdy bude v mém okolí kurz suchého plstění. Díky vám už vím, že mě budou bolet uši. Jsem vděčná za každou informaci, byť i nemilou.To mokré bylo zase dřivé. Krásné a tiché tvoření Emma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Docela jistě se nemusíte bát, to já jsem jenom taková citlivka :-D

      Vymazat
  3. Sundávání pletených rukavic zuby nebo ježdění vidličkou po talíři je taky dobrý! :D

    OdpovědětVymazat
  4. Pletené rukavice si skoro vždycky sundávám zuby :)
    Plstění mi nedělá vůbec nic, ale šílím z křídy na tabuli. Každý má něco svého:)

    Šál i korálky jsou moc pěkně povedené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rumunská křída po tabuli, no fuj! Jsem na zvuky nějaká cimprlich.

      Vymazat
  5. Péťo, nesnáším, když brzdí vlak ... To fakt bolí ... a pak nějaké zvuky až mi z toho trnou uši :-D

    OdpovědětVymazat