Vztek

Dnes se v našem městečku koná slavnost na počest dvousetletého výročí jednoho slavného rodáka. Lidové tance, hudba a starostův projev na náměstí, výstava a přednáška na radnici, výstava ve škole, divadelní představení, na zámeckém nádvoří pohádka pro děti, okružní jízdy mikrobusy po okolí v rodákových stopách, večer zábava s pivem a hudbou/rámusem (doléhá teď až k nám). Příjemná obecní pospolitost, tak to má být.

Na radnici byly kromě výstavních prostor návštěvníkům k dispozici i záchodky. Postávala jsem před nimi chvilku a pokukovala po umakartovém obložení chodby, nic se tu za můj život nezměnilo. A pak jsem na stěně objevila územní plán z roku 1987. Mapy, to je moje, a tak jsem se s potěšením zakoukala... Jenže na této mapě nebyla zachycena realita zpřed šestadvaceti lety, ale komunistické plány, jak vyvlastnit a zastavět zahrady v intravilánu obce. Tedy i naši zahradu, jak jinak, že. Kdyby nepřišla listopadová revoluce, dívali bychom se (samozřejmě nejen my) dvěma domkům-šumperákům přímo do komína a za naším domem by vedla silnice...

Je to už tolik let a zase mám na ně vztek.