Plácek

Plácek nad skalkou, kde snad jednou bude stát stolek a pár židlí jako kdysi, je konečně rovný, začištěný a kůrou vysypaný (díky, Aničko!), a tak se šišky ze stromů můžou směle sypat, už nebudou překážet při obtížném vysekávání pláckové trávy-netrávy.
Teď už JEN něco podniknout s tou suchou strání k plotu..., aby byla i k něčemu víc než jen k demonstraci eroze půdy ve srážkovém stínu.

Jako obvykle mi chybějí vhodné placáky do koruny zídky. Než je najdu a přivezu, spáry nejspíš osídlí některé z rodu Sedum.

A jeden archivní snímek.
Zleva moje babička, maminka a teta Any z Josefova, vdova po dědečkově bratru Otakarovi, sedí u stolu na plácku nad skalkou a užívají si pozdněválečného či právě poválečného léta.