Klubíčko (knížka) a kytka aneb YARN ALONG 51

Klubíčko: Druhý pokus o zelený šál pro naši Hanu (možná).

Knížka sice mimo obraz, zato historická: Polyxena od Niny Bonhardové. Pěkná ukázka tendenčního zpracování tématu :-)

Kytka: Dymnivka zápražní nesmrtelná. Asi nám to schodiště sežere.

Inspirace: Ginny z Small Things

No konečně...

Tak jsem se do toho pustila! Hurá! Napřed neutuchající déšť, vzápětí ještě méně utuchající slunce - a dneska bylo konečně akorát. Tak akorát na stavění kamenné zídky. Snad ji stihnu do konce prázdnin dokončit.

A dvě lehce archivní fotografie. Kameny začátkem zmizely pod řimbabou, diviznou a dalším býlím.

Studánka

Je po bouřce. A v kameni zbyla slza dnešního deště.

Plácek

Plácek nad skalkou, kde snad jednou bude stát stolek a pár židlí jako kdysi, je konečně rovný, začištěný a kůrou vysypaný (díky, Aničko!), a tak se šišky ze stromů můžou směle sypat, už nebudou překážet při obtížném vysekávání pláckové trávy-netrávy.
Teď už JEN něco podniknout s tou suchou strání k plotu..., aby byla i k něčemu víc než jen k demonstraci eroze půdy ve srážkovém stínu.

Jako obvykle mi chybějí vhodné placáky do koruny zídky. Než je najdu a přivezu, spáry nejspíš osídlí některé z rodu Sedum.

A jeden archivní snímek.
Zleva moje babička, maminka a teta Any z Josefova, vdova po dědečkově bratru Otakarovi, sedí u stolu na plácku nad skalkou a užívají si pozdněválečného či právě poválečného léta.

Přitápíme

Na ohništi se nám nakupila hromádka ostružiní, akátových větviček a jiného nekompostovatelného pichláčí. A tak jsem poslala e-mail jihočeským hasičům, že budeme pálit zahradní odpad, a škrtla jsem sirkou. Oheň vzplál v mžiku jako oběť Ábelova...

... a po deseti minutách bylo po všem.

Jenže nad vychládajícím ohništěm jsem si uvědomila, že jsem chtěla spálit dávno suché natě orlíčku.
Takže druhé kolo.

Když oheň podruhé dohasínal, přišel Antonín s hráběmi a zbytky suché trávy ze stráně před domem.
Třetí kolo.

Na třetí popel už baterie ve fotoaparátu neměla trpělivost. Takže konec reportáže, nikoli však ohně.

S Aničkou

S kmotřenkou Aničkou jsme vyrobily více než dvacet litrů bezovo-mátového sirupu, nejméně patnáct litrů čistě mátového sirupu, zkoušíme sirup levandulový. Ostříhaly jsme v lesíku divoké maliny a pustili se i s Antonínem (skeptickým, nepije čaj) do jejich fermentace. Obnovily jsme cestičku, zdvojnásobily kompost (poté, co slehl), upravily plácek nad skalkou (ode dneška Aniččin plácek) a kdovíco ještě dalšího. Zkrátka makáme jako zjednané...

Štěstí

Měli jsme štěstí. Kolem jel kominík a my jsme zrovna byli doma.
Kominík vypadal, jako by vystoupil z novoroční pohlednice, nikoli z automobilu. Vylezl na střechu a pustil se do práce. Stál na komíně, rozhlížel se po kopcích a zpíval.

Klubíčko, knížka a konečně bouřka aneb YARN ALONG 50

Klubíčko: Daniella. Prý hnědá. Ani ČSSD nemá oranžovější oranžovou. Budoucí obdélníkový šál - až se rozhodnu pro vzor... Tedy hodně budoucí šál.

Máte někdo prosím nějaké tipy?

Knížka: Můj obzvlášť milý Chesterton.


Bouřka: Zatím mraky a vzdálené hřmění. Po tolika horkých dnech snad konečně trocha deště.

Inspirace: Ginny z Small Things

Nezklamaly...

Čistka

Konečně nějaká konstruktivní práce. Zatím jsem jen a jen stříhala, vytrhávala a kompostovala a kompostovala a kompostovala. Záhon na zídce proti zápraží zabraly pro sebe máky východní (makovice pro Tebe suším, Lenko :-) ) a kohoutky, vytlačily yzop a uzurpovaly i mého zvláštního oblíbence, totiž rozrazil. A tak jsem se do nich dnes pustila a při té příležitosti odkryla jeden ze svých restů, nedokončený tarásek. A protože se na zídce na dolní zahradě v tomto vedru nedá pracovat, pustím se zítra do dostavby tady, v občasném stínu. Těším se!

Modřín

n

Můj kmotřenec Jiřík dostal ke svým osmnáctinám - trochu opožděně - modřín. Ať oba žijí a mohutní!
Výsadbu si zúčastnění užili.

Vztek

Dnes se v našem městečku koná slavnost na počest dvousetletého výročí jednoho slavného rodáka. Lidové tance, hudba a starostův projev na náměstí, výstava a přednáška na radnici, výstava ve škole, divadelní představení, na zámeckém nádvoří pohádka pro děti, okružní jízdy mikrobusy po okolí v rodákových stopách, večer zábava s pivem a hudbou/rámusem (doléhá teď až k nám). Příjemná obecní pospolitost, tak to má být.

Na radnici byly kromě výstavních prostor návštěvníkům k dispozici i záchodky. Postávala jsem před nimi chvilku a pokukovala po umakartovém obložení chodby, nic se tu za můj život nezměnilo. A pak jsem na stěně objevila územní plán z roku 1987. Mapy, to je moje, a tak jsem se s potěšením zakoukala... Jenže na této mapě nebyla zachycena realita zpřed šestadvaceti lety, ale komunistické plány, jak vyvlastnit a zastavět zahrady v intravilánu obce. Tedy i naši zahradu, jak jinak, že. Kdyby nepřišla listopadová revoluce, dívali bychom se (samozřejmě nejen my) dvěma domkům-šumperákům přímo do komína a za naším domem by vedla silnice...

Je to už tolik let a zase mám na ně vztek.

Sláďata

Nějak se mi věkem mění barevné preference. Dříve bych o takové sladké hvozdíky bradaté ani okem nezavadila, dnes háčkuju deku v tónech horního snímku.
Jak dlouho bude trvat, než se pustím do příze v barvách dolní fotografie? Aha!

Sněhové koule

Navzdory třicetistupňovým vedrům na naší dolní zahradě sněží...

Klubíčko, kytky a konečně knížka aneb YARN ALONG 49

Klubíčko: Elian Nicky, můj oblíbený. Vzor kdesi spatřený a upravený, rozuměj zjednodušený.

Knížka: Adalbert Stifter: Pozdní léto. Je vidět, že se čtenářka/háčkovnice již vzpamatovala z přestálého školního roku - čte nedějovou, zato několikasetstránkovou knihu a pustila se do komplikovaného vzorku, kde je třeba počítat do devíti!

Kytky: Bodlák z Knížecích Plání, viz níže.

Inspirace: Ginny z Small Things

Můj cíl pro příští roky: červené náprstníky!

Cesta na Knížecí Pláně s přáteli

Typický šumavský kamenný snos

Takto se Čechům podařilo vymazat z paměti sudetské Němce...

Stíny