Četla jsem před nedávnem knihu o japonských zahradách a v ní mě zaujal termín vypůjčená krajina. Ano, i v naší zahradě se počítá s prvky vypůjčené krajiny: Břízy na zahrádce naší sousedky na západě, pár vzdálenějších stromů na severovýchodě, vzrostlé stromy našich sousedů na východě, které tak trochu brání výhledu do té skutečné nevypůjčené krajiny. A samozřejmě protější kopec Kančov, ten poslední camfousek na chvostu šumavských kopců.
A najednou je tu další vypůjčená krajina, ta na východě: kopec Hradějn, vzdálené Čarouše a možná, možná i kousíček lesa na Podměstské.
Takový rozhled je z našeho lesíka!
 |
| Lesík skutečně transparentní, každý politický nešvar by byl vidět! |
 |
| Vypůjčená krajina a vlevo kousek vypůjčené kůlny, kterou bych docela ráda vrátila jejímu majiteli... |
 |
| Táta na obhlídce v lesíku, léto 2008 |
A jeden historický snímek. Píše se přibližně rok 1935. Vlevo se leskne plocha rybníka Vávráku a bezprostředně pod ním, na kraji louky za domy, rostou stromy našeho, tehdy zřejmě také průhledného lesíka. Při troše soustředění lze rozeznat střechu našeho domu, z něhož tehdy byl jistě krásný výhled nejen do kraje, ale i na rybník - než vše zastínily sousedovy stromy.
 |
| Jihovýchodní část městečka. Pohled na naši ulici z kostelní věže, pohlednice z konce třicátých let minulého století. |
Žádné komentáře:
Okomentovat