 |
| Moje maminka na skalce, asi rok 1944 |
Na modřín nad skalkou se nepamatuji.
Pěkný velký modřín a pak najednou uschl, řekla teta.
Ani na uschlý modřín si nepamatuji. Nepamatuji se, co bylo po válce, jak si někdy myslí maminka s tetou, a ani si nepamatuji, co bylo před válkou, jak byla mnohdy přesvědčená babička. Nad skalkou si pamatuji třešně. Pozdní černé třešně, čtyři, pět stromů, na jeden z nich se výborně lezlo. Jenže ani na fotografiích ten modřín nikde není.
Až teď jsem ho našla! Tady je.
Pokud byl takhle mladý na konci války a uschl jako velký strom, pak jsme se spolu na zahradě asi minuly. Modřín uschl, když jsem se narodila.
Zítra se zastavím v zahradnictví, jestli nemají malé modříny. A vysadím jeden nahoru k plotu. Ne nad skalku, tam by nejspíš zase uschl.
Žádné komentáře:
Okomentovat