Ve čtvrtek přivezl náš soused stavitel dvě fůry hlíny a
kamení. Složil ji na cestu ke sklepu. Maminka-babička hned volala, aby Honza
přijel a chopil se kolečka. Nakonec přijela i Rozárka a chopili se spolu. Honza
všechnu zeminu překátroval (další kamení, hurá!) a svah před domem je zase
mnohem, mnohem lepší. Jaro teprve začíná, a tak si orlíčky, divizny,
pryskyřníky, pomněnky s novým přídělem jistě snadno poradí.
Zatím co děti pracovaly, já jsem se povalovala a spala,
abych zažehnala chřipku nebo virózu nebo co. Brouzdala jsem se v síti,
prohlížela stránky s přírodními i jinými zahradami a nakonec jsem uvízla
v pletení, háčkování, patchworku a dalších textilních technikách na
úžasných a inspirativních blogách (blozích?) kreativních maminek. Přidala jsem
si do oblíbených tolik odkazů, že bylo třeba celou pravou stranu Dědečkovy
zahrady přeorganizovat, aby se v těch záplavách informací orientovala
alespoň sama autorka :-)
 |
| Na cestě je mírně organizovaná hromada hlíny... (24. 3. 2012) |
 |
| Na svahu je vysoce organizovaná hromada hlíny (24. 3. 2012) |
Koukám, co už vám všechno kvete. Já mám pořád jen sněženky a ladoňky, ani jeden talovín se ještě neukázal, a to jsme v mírných středních Čechách. A spoustu toho vymrzlo v těch únorových holomrazech ...
OdpovědětVymazatTakovouhle starou zahradu vám dost závidím :)
To dělá ten jih, celá zahrada je v jižním svahu a ze severu chráněná. Na Pošumaví to znamená dost teplo, ale bohužel také sucho. U nás pomrzly šalvěje, narcisky, ocúny, zato levandule vypadají vyloženě spokojeně. Zahrada je zvláštní bytost :-)
OdpovědětVymazat