Březen 2009, pamatujete?

Polovina března 2009, pohled na dům ze západu, výchozí stav zahrady

Když jsme se počátkem roku 2009 úspěšně zbavili klavíru, táta překonal zápal plic (na kterém měl zmíněný klavír značný podíl), pustili jsme se do vyklízení domu a došlo také na zahradu. Začalo se kácet a kopat a řezat a přesazovat, přenášet a převážet a tak podobně a podobně a podobně.

Tato fotografie zachycuje stav nula, tedy bezprostředně před začátkem změn na zahradě.

Co se za uplynulé tři roky změnilo? Zmizely jehličnany z prostoru někdejší skalky a skalka opět vypadá jako alpinum, nikoli jako hromadný hrob. Mahonie a brslen nerady opustily pozice mezi kameny, snad definitivně... Trávník pod skalkou je opět rovný a v původních rozměrech. Šeřík netrčí do prostoru. Po cestičce k domu se dá chodit. Cestička k vodovodu je nová a rovná. Táta vyzkoušel jít po ní pozpátku - a neupadl! Staré hrušně napadené rzí hrušňovou zmizely, na jejich místě vznikl k maminčině nečekaně velké radosti formální okrasný záhon. Houští mandloňové před domem je pryč. Hurá!

A co se (možná) ještě změní? Pod skalkou, v místech, kde kdysi rostl veliký rododendron, jednou vznikne jezírko/bažinka a naproti by měly hranu svahu lemovat keře. Snad, možná.

Polovina března 2012, stejné místo, stejný pohled...